5 C 243/2021-31 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka], [částka] jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky, smluvní pokuty ve výši [částka] a poplatku ve výši [částka]. Konstatovala, že poskytla [datum] k žádosti žalovaného z téhož data spotřebitelský úvěr ve výši [částka] splatný [datum]. Totožnost dlužníka byla ověřena pomocí ověřovací platby ve výši [částka], kterou dlužník zaslal ze svého bankovního účtu, na který mu následně částka [částka] byla poukázána. Žalovaný dosud ničeho na poskytnuté částce neuhradil. Byl opakovaně vyzýván, když upomínkami vznikly žalobkyni náklady na jejich odeslání ve výši [částka]. Dále žalobkyně byla nucena přistoupit k inkasnímu řízení, což představovalo náklady ve výši [částka]. [příjmení] představuje především poplatek inkasní agentuře na úhradu jejich nákladů. Dále dlužník nesplnil své povinnosti ze smlouvy z článku 7.2 a 7.3 a proto byla žalovanému naúčtována smluvní pokuta v souladu s článkem 7.2 ve výši [anonymizováno] x [částka]. Dlužník se podpisem smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku zavázal úvěr vrátit společně s poplatkem za poskytnutí ve výši [částka]. Shora uvedené částky neuhradil i přes písemnou upomínku ze dne [datum] před podáním žaloby. 2. Soud ve věci nařídil jednána na den [datum], z něhož se žalobkyně včas a řádně omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil, byť žalobu současně s předvoláním osobně převzal [datum]. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jedná v nepřítomnosti obou účastníků, když zároveň u obou z nich byla zachována deseti denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř.. 3. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována, a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z předsmluvního formuláře, jakož i ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vzal za prokázané, že ta byla uzavřena mezi účastníky řízení dne [datum] Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka], když žalovaný se zavázal tuto částku včetně jednorázového poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka] uhradit společně s úrokem ve výši 39% ročně do třiceti dnů. Smluvní strany rovněž pro případ prodlení žalovaného s úhradou peněžitého plnění sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný – žalovaný v prodlení (bod 7.1 písm. c úvěrové smlouvy). Z potvrzení o platbě bylo prokázáno, že žalovaný z účtu číslo [bankovní účet] ve prospěch účtu žalobkyně zaslal dne [datum] [částka], když žalobkyně téhož dne na účet žalovaného zaslala částku [částka]. Žalovaný netvrdil, nedoložil jediný důkaz o tom, že by částku žalobou uplatněnou byť jen z části uhradil. 4. Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že celé toto právní jednání je nutné hodnotit jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 o. z., a § 588 o. z.. Tato neplatnost je neplatností absolutní, působící od samého počátku a ze zákona. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. V daném případě totiž smlouva mezi účastníky řízení byla uzavřena jako smlouva spotřebitelské ve smyslu § 1810 a následující o. z.. Podle § 1813 o. z., jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice rady [číslo] a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Dle uvedené smlouvy žalovaný obdržel o d žalobkyně [částka] a zavázal se vedle této částky zaplatit též poplatek ve výši [částka], tedy mnohem vyšší než byla poskytnutá částka. Soud pokládá za nepřípustné, aby věřitel, byť se jedná o odměnu za zapůjčené peněžní prostředky ve formě sjednaného úroku víceméně přiměřenou (v daném případě 39% ročně) navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalšího poplatku v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celkové částky placené dlužníkem mají fakticky přesáhnout výši zapůjčené částky. Případné poplatky sjednané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení finančních prostředků má být úrok. Je také obvyklé v bankovní praxi, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Není zřejmé, jak byl tento poplatek určen, a proč právě v této výši, co má poplatek pokrývat a jaký je skutečný zisk věřitele z předmětné transakce. Za dané situace takto sjednaný poplatek soud považuje za poplatek v rozporu s dobrými mravy. Na této skutečnosti nemůže změnit ani to, že žalobkyně nabízí jakousi„ slevu“ na uvedeném poplatku popřípadě včasného splacení úvěru, toto ujednání se spíše jeví jako kalkul žalobkyně s prodlením spotřebitele, byť by to bylo například o jeden jediný den, přičemž následek by byl v takovém případě naprosto neúměrný porušení sjednané povinnosti, to vše i přes to, že ve smlouvě smluvní strany sjednaly pro případ prodlení spotřebitele, tedy žalovaného sankční smluvní pokutu ve výši 0,1% denně. Je třeba rovněž uvést, že celá smlouva o úvěru je viditelně koncipována v neprospěch spotřebitele, neboť obsahuje množství ujednání o nejrůznějších poplatcích a sankcích, které se stávají nepřehlednými a na kterých se věřitel v případě prodlení dlužníka obohatí o částky vícenásobně převyšující poskytnutou jistinu. Ze všech shora uvedených důvodů soud pokládá smlouvu o úvěru neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, přičemž neplatná je celá smlouva, neboť požadované poplatky nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání. Soud při svém rozhodování měl na zřeteli rozhodnutí Krajského soudu v Plzni např. č. j. 25 CO 169/2017 – 64 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 CO 335/2018 – 80 ze dne [datum rozhodnutí] či 25 CO 107/2020 – 80 ze dne [datum rozhodnutí], která se zabývala problematikou neúměrného navyšování odměn za půjčování finančních prostředků a tím i navyšování počtu osob, které se dostávají do dluhových pastí a dopadají na zcela shodnou problematiku poplatků. Názor Krajského soudu na problematiku souhrnných poplatků a neplatnost smluv byl z těchto rozhodnutí zřetelně prezentován a soud nemá důvod se od tohoto názoru odchylovat ani v daném případě. 5. S ohledem na shora uvedený právní názor soud uzavřel, že pokud žalobkyně žalovanému částku [částka] poskytla, což bylo prokázáno (jak uvedeno shora), pak žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 odst. 1,2 o. z., a je povinen žalobkyni jako ochuzené částku [částka] vrátit. Žalovaný netvrdil, nedoložil jediný důkaz o tom, že by na částce [částka] cokoli žalobkyni uhradil. S ohledem na shora uvedené soud žalobu co do zbývající části předmětu sporu zamítl, to znamená nejen co do poplatku [částka], ale též nákladů inkasního řízení a nákladů upomínání ve výši [částka] i smluvní pokuty ve výši [částka]. V této souvislosti je vhodné dodat, že smluvní pokuta vycházela ze smlouvy o úvěru, kdy žalobkyni by vznikla na tuto smluvní pokutu nárok v případě prodlení žalovaného. Ujednání o smluvních pokutách jsou však i nadále existenčně závislá na existenci utvrzovaného dluhu, tj. dluhu, který je prostřednictvím smluvní pokuty utvrzen, tento však byl soudem shledán absolutně neplatným. Ujednání o smluvní pokutě, jakož i o dalších poplatcích za upomínky obsažená v úvěrové smlouvě proto nebyla soudem shledána platná, když nebyl shledán platným ani utvrzený dluh. 6. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy ve věci žalovaný měl úspěch co do výše 70% předmětu sporu, neúspěch co do výše 30% předmětu sporu, měl by proto právo na 40% svých účelně vynaložených nákladů. Žalovanému však žádné náklady v souvislosti s daným řízením nevznikly. 7. Soud v daném případě nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, nařídil ve věci jednání, proto žalobkyni stíhá povinnost doplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech poplatek z návrhu ve výši [částka] dle položky 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků jako straně ve sporu převážně neúspěšné. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši [částka] podle položky 2 bod 1 a) Sazebníku poplatků, podle položky 2 bod 2 však soudní poplatek by činil [částka], proto zbývá doplatit [částka]. Soud při svém rozhodování vycházel z § 4 odst. 1 j) zákona č. 549/1991 Sb., kdy splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé. 8. Soud pro úplnost dodává, že při úvaze o lhůtě splatnosti částky uvedené ve výroku I. daného rozsudku vycháze