5 C 326/2020-38 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] z částky [částka] za období od [datum] do [datum] a dále tento požadovala od [datum] do zaplacení, rovněž se domáhala úhrady kapitalizovaného úroku ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] z jistiny ve výši 21 % ročně a dále tento požadovala od [datum] z jistiny do zaplacení. Konstatovala, že její právní předchůdce, [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši [částka] v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí půjčky se žalovaný zavázal zaplatit rovněž úrok v pevné výši [částka], odměnu za hotovostní inkaso ve výši [částka], úhradu za administrativní zpracování ve výši [částka]. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal hradit v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka], poslední splátka tak měla být uhrazena do [datum]. Rovněž mezi týmiž stranami byla uzavřena dne [datum] smlouva o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému v den podpisu smlouvy poskytnuta hotovost ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vedle [částka] zaplatit souhrnný poplatek ve výši [částka] v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka], při poslední splátce dne [datum]. Zbývá však zaplatit [částka], kapitalizovaný úrok z prodlení [částka] za období [datum] do [datum] z [částka] a od [datum] do zaplacení. Předmětné pohledávky byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], když o postoupení pohledávky byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalovaný shora uvedené částky neuhradil i přes písemnou upomínku právního zástupce žalobkyně. 2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], z něhož se žalobkyně včas a řádně omluvila. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v její nepřítomnosti, když zároveň u ní byla zachována 10ti denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. 3. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, a dospěl ke kladnému závěru. V této souvislosti vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek, její přílohy, jakož i z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vzal za zjištěné, že [právnická osoba] uzavřela s žalobkyní dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávky specifikované v příloze této smlouvy byly postoupeny na žalobkyni. V uvedené příloze pak figurují obě pohledávky za žalovaným. [právnická osoba] dopisem ze dne [datum] informovala žalovaného o postoupení pohledávek na žalobkyni. Dopis byl dán k poštovní přepravě dne [datum], jak doloženo podacím lístkem. 4. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována, a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z předložené smlouvy o půjčce [číslo] vzal za prokázané, že ta byla uzavřena dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], a žalovaným, když dne [datum] byla žalovanému předána hotovost ve výši [částka] představující půjčku, žalovaný stvrdil převzetí této částky podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal [částka] včetně souhrnného poplatku [částka] zaplatit v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka]. Dne [datum] mezi týmiž stranami byla uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě níž byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši [částka]. Žalovaný se ji zavázal zaplatit společně s úrokem [částka], poplatkem za administrativní činnosti [částka], za hotovostní inkaso splátek [částka], v pravidelných [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka] (prokázáno smlouvou o půjčce – č. l. 15 spisu). 5. Soud po právní stránce dospěl k závěru, že obě smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], a žalovaným jsou neplatné právní úkony ve smyslu § 39 o. z. platného a účinného ke dni [datum] za užití § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. Tato neplatnost je neplatností absolutní, působící od samého počátku a ze zákona. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. V daném případě totiž smlouva mezi jejími účastníky byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská ve smyslu § 51a a následující o. z. Ve spotřebitelských smlouvách jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady [číslo] a judikatury ESD považovaná za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Podle článku 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložených smluv, tyto byly předtištěny, napsány předem, pouze se dopisovala půjčená částka, poplatky, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smluv v tomto směru těžko mohl ovlivnit. Žalobkyni byly pohledávky za žalovaným postoupeny od jejího právního předchůdce. Soudu v těchto případech žalobkyně poskytuje pouze smlouvu o půjčce a o okolnostech sjednání této smlouvy žalobkyně nemá informace, pouze zasílá žalovaným předžalobní upomínky. Okolnosti uzavření smluv soud tedy nemohl zjistit, ani v jakém postavení se oba účastníci smlouvy nacházeli, nicméně je zřejmé, že je to právě žalovaný, který je tou slabší stranou v uzavřeném kontraktu, jeho postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Soud nemohl zjistit, v jakém postavení se spotřebitel, tedy žalovaný nacházel s ohledem na finanční prostředky, které mu byly poskytnuty, právní předchůdce žalobkyně si zřejmě ani nezjišťoval ekonomickou schopnost žalovaného splácet úvěr v dohodnutých částkách a termínech. Soud považuje dané úkony za neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 o. z., také z toho důvodu, že žalobkyně požaduje po žalovaném též poplatek souhrnný, aniž by bylo zřejmé, co zahrnuje a dále poplatky za administrativní činnosti a hotovostní inkaso splátek, aniž by bylo uvedeno, jak tyto poplatky určila, a proč právě v dané výši. Není rovněž patrné, jaký je skutečný zisk věřitele z dané transakce. Uvedené poplatky v součtu činí v prvém případě 70 % a ve druhém případě 67 % z poskytnuté hotovosti. Tyto výše odměn vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Soud považuje za zcela nepřiměřené, aby věřitel navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedených smluv, kdy celkové částky placené dlužníkem mají fakticky dosáhnout téměř částky zapůjčené. Případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení finančních prostředků má být úrok. Je také obvyklé v bankovní praxi, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokých nepřiměřených poplatků věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Takovéto jednání nemůže požívat právní ochrany odkazem na autonomii vůle, neboť autonomie vůle nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobkyně je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i žalovanou částkou. Sjednané vysoké poplatky shora specifikované nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Ze shora uvedených důvodů byly obě smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným shledány absolutně neplatné. V této souvislosti lze rovněž odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2019 č. j. 25 Co 335/2018-80, který obdobnou věc řešil, navíc v postavení žalobkyně byla rovněž [právnická osoba] 6. Soud vztah účastníků proto posoudil podle předpisů upravujících tzv. bezdůvodné obohacení, konkrétně dle § 451 odst. 2 o. z. platného a účinného do 31. 12. 2013. Žalovanému byla poskytnuta hotovost ve výši [částka] a [částka], teda žalovaný by měl vrátit [částka]. Jak vyplynulo z žalobních tvrzení, a žalovaný na jednání toto potvrdil, z titulu obou smluv zaplatil již [částka] a [částka], tedy více než od právního předchůdce žalobkyně přijal. Soud uzavřel, že žalovaný žalobkyni ničeho nedluží, proto žaloba byla zcela zamítnuta, jak z výroků rozsudku I., II. je patrno. 7. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný měl ve věci plný úspěch, měl by proto právo na náhradu svých účelně