10 C 183/2023-52 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalované zaplacení [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. K uplatněnému právu uvedla, že uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované finanční prostředky ve výši [částka]. Žalovaná nedodržela svůj závazek splatit poskytnutý úvěr řádně a včas, když se dostala do prodlení s úhradou splátky splatné dne [datum] žalobkyně proto využila svého práva a celý úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Výzva k zaplacení dluhu zůstala ze strany žalované bez odezvy, pročež se žalobkyně obrátila se svým nárokem na soud. 2. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se však žalovaná, byvši řádně předvolána, nedostavila a svoji neúčast rovněž neomluvila. Žalobkyně byla z jednání omluvena. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti obou účastníků. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum], soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši [částka]. Z této částky ovšem [částka] bylo započteno na náklady poskytovatele. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v 72 splátkách o výši [částka]. Úvěr měl být dle smlouvy zcela splacen nejpozději k [datum]. Žalovaná se tedy zavázala za poskytnutí úvěru zaplatit žalobkyni jako věřiteli celkem [částka]. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 23 % ročně a RPSN činila 38,64 % ročně. Smluvní strany si zároveň sjednaly doplňkové služby, které byly žalované poskytnuty v rámci jistiny úvěru, a to doplňková služba„ PODPORA“ a„ Inkasní služba“. 4. Z potvrzení o provedené transakci ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že toho dne byla žalované bankovním převodem žalobkyní vyplacena částka ve výši [částka]. Z dalšího potvrzení o provedené transakci ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že toho dne byla žalované bankovním převodem žalobkyní vyplacena ještě částka ve výši [částka]. Žalované tak fakticky byla žalobkyní poskytnuta částka pouze ve výši [částka]. 5. Z dopisu někdejšího právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] se podává, že žalovaná se nachází, navzdory opakovaným upomínkám, v prodlení s úhradou pravidelné měsíční splátky splatné dne [datum]. Z těchto důvodů žalobkyně žalované v témže dopisu oznámila, že přikročila k zesplatnění celého úvěru ve výši [částka], přičemž žalovanou současně vyzvala, aby tento dluh zaplatila do [datum]. Z přehledu inkasní bilance k předmětné úvěrové smlouvě, včleněné do téhož dopisu, mimo jiné plyne, že žalovaná ve prospěch úvěru zaplatila celkem 30 splátek v celkové výši [částka]. 6. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7. Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jsou podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 o. z., podle něhož je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tj. z úřední povinnosti. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury dobré mravy ztělesňují souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv dobrých mravů musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. 9. V souzené věci je z obsahu dané smlouvy patrné, že žalovaná v ní vystupovala v pozici spotřebitele podle ustanovení § 419 o. z. Smlouva samotná byla koncipována nevyváženě, v neprospěch spotřebitele, neboť ten se zavázal vrátit úvěrujícímu částku představující zhruba 231 % samotného (fakticky poskytnutého) úvěru. Takovýmto ujednáním nepochybně dochází k neúměrnému navyšování dlužné částky, kdy věřitel zřejmě kalkuloval i s tím, že půjčená částka nebude dlužníkem uhrazena včas. Soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takovéto právní jednání věřitele požívat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle účastníků (subjektů) závazkového vztahu. Ani autonomie vůle totiž nemůže být bezbřehá, usměrňují ji korektivy předvídané právním řádem. 10. Ve světle řečeného tudíž soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná přijala od původního věřitele peněžité plnění ve výši [částka], aniž tu však byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalované nárok na vrácení toho, oč se žalovaná případně obohatila (§ 2991 odst. 1 o. z.). V řízení přitom bylo prokázáno, že žalovaná ve prospěch úvěru uhradila celkem [částka]. Odtud je tedy bez dalšího zřejmé, že žalovaná žalobkyni bezdůvodné obohacení zcela vrátila. Ve světle řečeného tudíž soud žalobu zamítl. 11. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. na procesním úspěchu žalované ve sporu, jíž ovšem v řízení žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 12. Jelikož soud v nynější věci nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, nýbrž v řízení pokračoval nařízením jednání k projednání případu, je povinností soudu doměřit navrhovateli soudní poplatek do výše, v níž by byl vybrán za klasický návrh na zahájení řízení (žalobu). Podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, by soudní poplatek činil [částka]. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši [částka] v souladu s položkou 2 bodem 1 písm. b) Sazebníku poplatků. Žalobkyni tak stíhá povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku z návrhu ve výši [částka]. Soud zde při svém rozhodování vycházel z ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích, dle něhož splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé. 13. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.