10 C 224/2023-57 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení celkem [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, jakož i s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. K uplatněnému právu uvedla, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezí ní a [právnická osoba] [název firmy] [anonymizováno], [IČO] (původní věřitel), nabyla pohledávku za žalovaným. Žalobkyně přiblížila, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] a [datum] smlouvy o úvěru, na jejichž základě poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši [částka]. Ty se žalovaný zavázal splatit formou 36 pravidelných měsíčních splátek, splatných vždy k 20. dni příslušného měsíce. Celková měsíční splátka byla sjednána ve výši [částka]. Žalovaný se spolu s jistinou úvěru zavázal splatit i smluvní kapitalizovaný úrok ve výši [částka]. Celkově se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši [částka], a to nejpozději ke dni splatnosti poslední splátky úvěru, tj. ke dni [datum] Smlouva o úvěru ze dne [datum] je změnou obsahu závazku sjednaného dle předchozí smlouvy ze dne [datum]. Žalovaný však nedodržel sjednaný rozpis měsíčních splátek, když splátky úvěrů nehradil řádně a včas. Původní věřitel proto využil svého smluvního oprávnění a žalovanému zaslal předžalobní výzvu k okamžité úhradě dluhu, jíž žalovaného současně informoval, že úvěr byl ke dni [datum] zesplatněn. Výzva k zaplacení dluhu zůstala ze strany žalovaného bez odezvy, pročež se žalobkyně obrátila se svým nárokem na soud. 2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět s odůvodněním, že žalovaný dne [datum], dne [datum] a dne [datum] uhradil částky po [částka], celkem tedy [částka]. Na podporu svých tvrzení žalobkyně přiložila výpis příchozích plateb ve prospěch úvěrů. Dodatečná plnění žalovaného žalobkyně započetla na jistinu úvěrů, požadujíc nově přiznání práva na úhradu částky [částka] z titulu zbývajícího dluhu na těchto jistinách. 3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se však žalovaný, byv řádně předvolán, nedostavil a svoji neúčast neomluvil. Žalobkyně byla z jednání omluvena. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal v nepřítomnosti obou účastníků. 4. Aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby má soud za osvědčenou ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (včetně přílohy se seznamem postupovaných pohledávek), na jejímž základě byla na žalobkyni postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno, jak soud zjistil z dopisu původního věřitele ze dne [datum]. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi původním věřitelem a žalovaným dne [datum], soud zjistil, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši [částka] na bankovní účet uvedený žalovaným. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 32 splátkách o výši [částka]. Splátky zahrnovaly i sjednaný úrok s roční zápůjční úrokovou sazbou ve výši 69,73 %. Úvěr měl být dle smlouvy zcela splacen nejpozději k [datum] (den splatnosti poslední splátky úvěru). Žalovaný se tedy zavázal za poskytnutí zmíněného úvěru zaplatit původnímu věřiteli celkem [částka]. 6. Z obsahu smlouvy o úvěru téhož čísla ([číslo]), uzavřené mezi původním věřitelem a žalovaným dne [datum], vzal soud za prokázané, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši [částka] na bankovní účet uvedený žalovaným. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 36 splátkách o výši [částka]. Splátky zahrnovaly i sjednaný úrok s roční zápůjční úrokovou sazbou ve výši 56,49 %. Úvěr měl být dle smlouvy zcela splacen nejpozději k [datum] (den splatnosti poslední splátky úvěru). Žalovaný se tedy zavázal za poskytnutí zmíněného úvěru zaplatit původnímu věřiteli celkem [částka]. 7. Z výpisů z bankovních účtů původního věřitele, vedených u [právnická osoba] a [právnická osoba], soud zjistil, že původní věřitel postupně převedl na bankovní účet, shodně uvedený v obou shora vzpomenutých smlouvách o úvěru, částky ve výši [částka], [částka], [částka] a [částka], dohromady peněžní prostředky ve výši [částka]. 8. Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), jsou podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb. o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě obsahem samotných smluv o úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tyto smlouvy je nutné shledat absolutně neplatnými, a to jako celky pro jejich rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 o. z., podle něhož je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tj. z úřední povinnosti. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury dobré mravy ztělesňují souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv dobrých mravů musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. 11. V souzené věci je z obsahu daných smluv patrné, že žalovaný v ní vystupoval v pozici spotřebitele podle ustanovení § 419 o. z. Smlouvy byly koncipovány nevyváženě, v neprospěch spotřebitele, neboť ten se zavázal vrátit úvěrujícímu částky představující zhruba 222 % (v případě prvně uzavřené úvěrové smlouvy), resp. 209 % (v případě později uzavřené úvěrové smlouvy) samotného úvěru. Takovýmto ujednáním nepochybně dochází k neúměrnému navyšování dlužné částky, kdy původní věřitel zřejmě kalkuloval i s tím, že půjčená částka nebude dlužníkem uhrazena včas. Soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smluv nemůže takovéto právní jednání věřitele požívat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle účastníků (subjektů) závazkového vztahu. Ani autonomie vůle totiž nemůže být bezbřehá, usměrňují ji korektivy předvídané právním řádem. 12. Ve světle řečeného tudíž soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smluv o úvěru pro jejich rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný prokazatelně přijal od původního věřitele peněžité plnění ve výši [částka], aniž tu však byl platný závazek, a proto má žalobkyně, na niž byla pohledávka postoupena, vůči žalovanému nárok na vrácení toho, oč se žalovaný případně obohatil (§ 2991 odst. 1 o. z.). 13. V řízení přitom bylo prokázáno, že žalovaný v průběhu řízení ve prospěch úvěru uhradil celkem [částka], načež žalobkyně vzala v tomto rozsahu žalobu zpět s promítnutím této skutečnosti i do žalobou požadovaného příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení. Jelikož ke zpětvzetí došlo dříve, než ve věci začalo jednání, soud postupoval dle § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. a řízení bez dalšího zastavil co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do [datum], zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do [datum], jakož i se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení. 14. Nad rámec plateb žalovaného v průběhu řízení nebylo v řízení tvrzeno, a tím ani prokázáno, že by byl žalovaný žalobkyni či původnímu věřiteli nějaké plnění poskytl. Soud proto žalobě vyhověl co do požadované jistiny úvěru v částce [částka]. Pokud jde o příslušenství pohle