8 C 140/2023-90 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem podaným u Okresního soudu Plzeň-město dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se na základě smlouvy o postoupení pohledávek stala věřitelem žalované pohledávky, která vůči žalovanému původně vznikla společnosti [právnická osoba], jež měla se žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru a na základě ní poskytnout žalovanému dne [datum] částku ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně však podanou žalobou požadovala přiznání této částky z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení žalovaného, jelikož mezi původní věřitelkou a žalovaným sice probíhala jednání o uzavření smlouvy, avšak uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Žalovaný tedy získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, když nedošlo k uzavření smlouvy ohledně poskytnutí předmětné částky. Žalovaný tak dluží žalobkyni celkovou částku ve výši 20 000 Kč, když ke dni podání žalobního návrhu na svůj závazek nezaplatil žádnou částku. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně ještě před jednáním ve věci samé žalobu zčásti zpět, a to co do zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum], když zákonné příslušenství z dlužné jistiny žalobkyně nadále požadovala přiznat až ode dne následujícího po datu podání žaloby, tj. od [datum]. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaný nedostavil ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvil či z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení, včetně jeho částečného zpětvzetí, bylo žalovanému řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Podle § 2993 občanského zákoníku (dále jen o. z.) plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Z předloženého oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a z předžalobní výzvy z téhož dne vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným mělo údajně dojít k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na základě níž měla uvedená společnost poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr. Nedílnou součástí smlouvy měly být předložené všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně pak v řízení dále prokázala skutečnost, že dne [datum] byla uvedenou právní předchůdkyní žalobkyně (tehdy ještě pod obchodní firmou creditON.cz, s.r.o.) poukázána na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] částka ve výši 20 000 Kč, a to pod variabilním symbolem, jímž bylo rodné číslo žalovaného. K poskytnutí této částky došlo i přesto, že soudu nebyl spolehlivým způsobem doložen samotný vznik smluvního vztahu. Žalovaný, přestože prokazatelně částku ve výši 20 000 Kč čerpal, však žalobkyni ani její právní předchůdkyni nezaplatil žádnou částku, když v řízení v tomto ohledu nebyl relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak, ačkoliv byl k vrácení dlužné částky opakovaně vyzýván uvedeným oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou. V řízení pak byla předloženými listinami prokázána aktivní legitimace stávající žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovaným postoupena předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve spojení se seznamem postoupených pohledávek. Provedenými důkazy tedy bylo v řízení prokázáno, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru mělo dojít ke vzniku závazkového právního vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, jemuž byla poskytnuta částka 20 000 Kč, ať již k uzavření smlouvy fakticky došlo či nikoliv. Bez ohledu na to, zda lze nárok na zaplacení této částky právně posoudit jako nárok na splnění smluvní povinnosti nebo na vrácení částky bezdůvodného obohacení, je třeba dospět k závěru o tom, že žaloba byla v daném případě podána důvodně, neboť žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou k výzvě věřitele ani zčásti nevrátil. Došlo-li skutečně k poskytnutí žalované jistiny bez platného právního důvodu, je nutné uplatněný nárok žalobkyně po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného zákonného ustanovení. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalobkyni či její právní předchůdkyni vůbec žádnou částku, bylo podané žalobě, ve znění modifikovaném v důsledku částečného zpětvzetí žaloby, vyhověno. Soud tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 20 000 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od žalobkyní požadovaného data, tzn. od [datum], do zaplacení (výrok I.). V případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. Za tuto výzvu lze v daném případě považovat předžalobní výzvu žalobkyně ze dne [datum], zaslanou na adresu trvalého pobytu žalovaného, jež byla téhož dne předána k poštovní přepravě, jak bylo v řízení prokázáno předloženou kopií podacího lístku. Žalobkyně však v konečném důsledku požadovala přiznání zákonného příslušenství až od [datum]. Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od 1. 1. 2014. Pro zaplacení byla žalovanému dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku. V té části, v níž byla žaloba ještě dříve, než začalo jednání, vzata zčásti zpět, bylo řízení v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastaveno (výrok II.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. V daném případě měla žalobkyně ve věci neúspěch pouze v nepatrné části, a to jen co do části uplatněného zákonného příslušenství (výrok II.), a proto jí soud přiznal plnou náhradu jejích nákladů řízení. Tyto náklady dosahují celkové výše 2 252 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, ze 3 úkonů právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v celkové částce 900 Kč (3 x 300 Kč), ze 3 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky a z 21 % DPH z částky nákladů právního zastoupení v celkové výši 1 200 Kč, tj. 252 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je registrovaným plátcem uvedené daně. Soud přitom přistoupil k užití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. z toho důvodu, že žaloba byla podána po [datum], jedná se o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně totožnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak vyplývá např. ze spisu zdejšího soudu, vedeného pod spisovou značkou 8 C 147/2023, a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Rovněž pro úhradu celkové částky nákladů řízení, kterou je žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně, pak byla stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.