8 C 189/2023-48 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se na základě smlouvy o postoupení pohledávek stala věřitelem žalované pohledávky, která vůči žalované původně vznikla společnosti [právnická osoba], jež měla se žalovanou uzavřít smlouvu o půjčce a na základě ní poskytnout žalované dne [datum] částku ve výši 20 000 Kč, a to prostřednictvím platby z bankovního účtu původní věřitelky na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Žalobkyně však podanou žalobou požadovala přiznání této částky z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení žalované, jelikož mezi původní věřitelkou a žalovanou sice probíhala jednání o uzavření smlouvy, avšak uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Žalovaná tedy získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, když nedošlo k uzavření smlouvy ohledně poskytnutí předmětné částky. Žalovaná tak dluží žalobkyni celkovou částku ve výši 20 000 Kč, když ke dni podání žalobního návrhu na svůj závazek nezaplatila žádnou částku. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaná nedostavila ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvila či z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalované řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl i v nepřítomnosti žalované, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Podle § 2993 občanského zákoníku (dále jen o. z.) plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Z předloženého prostého návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru, který nebyl žalovanou podepsán, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a z předžalobní výzvy z téhož dne vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou probíhala jednání, která měla vyústit v uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě níž měla uvedená společnost poskytnout žalované úvěr v celkové výši 20 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy měly být předložené všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně pak v řízení dále prokázala skutečnost, že dne [datum] byla uvedenou právní předchůdkyní žalobkyně poukázána na bankovní účet žalované č. [bankovní účet], specifikovaný v návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru, částka ve výši 20 000 Kč, a to pod variabilním symbolem, jímž bylo rodné číslo žalované. K poskytnutí této částky došlo i přesto, že soudu nebyl spolehlivým způsobem doložen samotný vznik smluvního vztahu. Žalovaná, přestože prokazatelně částku ve výši 20 000 Kč čerpala, však žalobkyni ani její právní předchůdkyni nezaplatila žádnou částku, když v řízení v tomto ohledu nebyl relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak, ačkoliv byla k vrácení dlužné částky opakovaně vyzývána uvedeným oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou. V řízení pak byla předloženými listinami prokázána aktivní legitimace stávající žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovanou postoupena předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve spojení se seznamem postoupených pohledávek. Provedenými důkazy tedy bylo v řízení prokázáno, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru mělo dojít ke vzniku závazkového právního vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, jíž byla poskytnuta částka 20 000 Kč, ať již k uzavření smlouvy fakticky došlo či nikoliv. Bez ohledu na to, zda lze nárok na zaplacení této částky právně posoudit jako nárok na splnění smluvní povinnosti nebo na vrácení částky bezdůvodného obohacení, je třeba dospět k závěru o tom, že žaloba byla v daném případě podána důvodně, neboť žalované byla poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou k výzvě věřitele ani zčásti nevrátila. Došlo-li skutečně k poskytnutí žalované jistiny bez platného právního důvodu, je nutné uplatněný nárok žalobkyně po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného zákonného ustanovení. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalobkyni či její právní předchůdkyni vůbec žádnou částku, bylo podané žalobě v plném rozsahu vyhověno. Soud tedy uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 20 000 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od žalobkyní požadovaného data, tzn. od [datum], do zaplacení. V případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. Za tuto výzvu lze v daném případě považovat předžalobní výzvu žalobkyně ze dne [datum] (středa), zaslanou na adresu trvalého pobytu žalované, jež byla téhož dne předána k poštovní přepravě, jak bylo v řízení prokázáno předloženou kopií podacího lístku. V souladu s ustanovením § 573 o. z. tak byla tato výzva doručena žalované třetí pracovní den po odeslání, tzn. dne [datum] (pondělí). Lhůta 3 dnů pro zaplacení dluhu, stanovená v této výzvě, žalované uplynula dne [datum] a dnem následujícím, tj. dnem [datum], se žalovaná mohla nejdříve dostat do prodlení. Žalobkyně přitom požadovala přiznání zákonného příslušenství až od [datum]. Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od 1. 1. 2014. Pro zaplacení byla žalované dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když soud přiznal žalobkyni, jež měla ve věci plný úspěch, náhradu jejích nákladů řízení v celkové částce 2 252 Kč, sestávajích ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, ze 3 úkonů právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v celkové částce 900 Kč (3 x 300 Kč), ze 3 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky a z 21 % DPH z částky nákladů právního zastoupení v celkové výši 1 200 Kč, tj. 252 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je registrovaným plátcem uvedené daně. Soud přitom přistoupil k užití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. z toho důvodu, že žaloba byla podána po [datum], jedná se o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně totožnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak vyplývá např. ze spisů zdejšího soudu, vedených pod spisovými značkami 8 C 140/2023 či 8 C 147/2023, a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Rovněž pro úhradu celkové částky nákladů řízení, kterou je žalovaná dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit advokátu žalobkyně, pak byla stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.