8 C 230/2023-62 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit mu částku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Podání návrhu odůvodnil žalobce tím, že žalovaná u něho byla zaměstnána v pracovním poměru od [datum] jako vedoucí prodejny v [obec] a měla s ním kromě pracovní smlouvy uzavřenu i dohodu o odpovědnosti za schodek, přičemž pracovní poměr byl ukončen ke dni [datum] dohodou smluvních stran. Při ukončení pracovního poměru žalovaná dne [datum] písemně uznala svůj dluh vůči žalobci v částce 33 545 Kč z titulu škody (manka), když se jednalo o schodek v chybějící hotovosti. Zároveň se žalovaná zavázala zaplatit žalobci dosud neuhrazené manko z inventury [číslo] ze dne [datum], uznané dohodou ze dne [datum]. Dále pak se žalovaná zavázala uhradit žalobci své dosud nesplatné závazky vzniklé z inventarizace [číslo] ze dne [datum], když následně po skončení pracovního poměru žalované byl přesně vyčíslen schodek ve zboží z této inventury částkou ve výši 37 846 Kč. Žalovaná v průběhu pracovního poměru i po jeho skončení splatila své dluhy jen částečně, a to co do výše 6 193 Kč. Tato částka byla započtena na úhradu nejstaršího závazku, tzn. manka ze zboží z inventury [číslo]. Zbývající část dluhu v celkové výši 76 779 Kč s příslušenstvím tak sestává z částek 33 545 Kč, 37 846 Kč a 5 388 Kč s příslušným úrokem z prodlení. Žalovaná byla opakovaně žalobcem upomínána o zaplacení dluhu, avšak bezvýsledně. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaná nedostavila ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvila či z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalované řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Podle § 252 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dále jen„ dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty“), za které se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny, je povinen nahradit zaměstnavateli schodek vzniklý na těchto hodnotách. Podle § 263 odst. 2 zákoníku práce uzavřel-li zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodu o způsobu náhrady škody, je její součástí výše náhrady škody požadované zaměstnavatelem, jestliže svoji povinnost nahradit škodu zaměstnanec uznal. Dohoda podle věty první musí být uzavřena písemně. Z písemné pracovní smlouvy, datované [datum], uzavřené mezi žalobcem jako zaměstnavatelem na straně jedné a žalovanou jako zaměstnancem na straně druhé, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k platnému vzniku pracovněprávního vztahu, a to s účinností od uvedeného dne na dobu určitou do [datum], když žalovaná byla přijata do pracovního poměru u žalobce jako vedoucí prodejny s tím, že místem výkonu práce byla sjednána prodejna žalobce 201 [obec]. Z písemné dohody o odpovědnosti za schodek, uzavřené téhož dne [datum] mezi týmiž účastníky, pak soud vzal za prokázané, že žalovaná přejala uvedenou dohodou hmotnou odpovědnost za svěřené hotovosti, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které byla povinna vyúčtovat a současně se zavázala k odpovědnosti za vzniklý schodek, a to buď ve formě individuální hmotné odpovědnosti nebo ve formě společné hmotné odpovědnosti, pakliže by pracovala na pracovišti žalobce s více zaměstnanci, kteří uzavřeli dohodu o hmotné odpovědnosti. Z dohody o skončení pracovního poměru ze dne [datum] pak soud vzal za prokázané, že pracovní poměr žalované u žalobce skončil tohoto dne na základě vzájemné dohody. Z dokumentu„ Vyrovnání vzájemných práv a povinností v souvislosti se skončením pracovního poměru“ vzal soud za prokázané, že žalovaná při skončení svého pracovního poměru u žalobce potvrdila existenci svých výše uvedených závazků. Předloženými listinnými důkazy žalobce v řízení v této souvislosti prokázal, že inventurou [číslo] konanou dne [datum] v prodejně žalobce v obci [obec], bylo zjištěno, že za období od [datum] do [datum], kdy zde žalovaná působila, vzniklo manko ve zboží, za které co do částky 11 581 Kč odpovídala žalovaná, která předloženou dohodou o uznání závazku zaplatit schodek ze dne [datum] výslovně potvrdila, že za schodek do uvedené částky odpovídá, protože v dané provozovně v uvedeném inventurním období zastávala funkci spojenou s hmotnou odpovědností, a protože neprokázala, že schodek nezavinila. Touto dohodou žalovaná uznala co do důvodu i výše částku 11 581 Kč za svůj pravý a splatný dluh vůči žalobci a současně se zavázala tuto částku, navýšenou o 8 % úrok z prodlení z dlužné částky za dobu od 6 měsíců od provedení inventury do zaplacení jdoucím, zaplatit žalobci ve sjednaných měsíčních splátkách, a to formou srážek ze mzdy ve výši 1 931 Kč, pod ztrátou výhody splátek při jejich nedodržení. Žalobce dále v řízení prokázal, že inventurou [číslo] konanou dne [datum] v prodejně žalobce v obci [obec], bylo zjištěno manko v chybějící hotovosti v částce 33 545 Kč, za které v plné výši odpovídala žalovaná, která předloženou dohodou o uznání dluhu ze dne [datum] opět výslovně uznala tuto částku za svůj pravý a splatný dluh vůči žalobci a současně se ji zavázala zaplatit žalobci ve sjednaných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč, splatných počínaje měsícem dubnem 2022 vždy do každého 15. dne v kalendářním měsíci, a to rovněž pod ztrátou výhody splátek při jejich nedodržení, když žalovaná vzala výslovně na vědomí, že v případě jejího prodlení s úhradou splátek jí bude účtován i zákonný úrok z prodlení. Z předloženého inventarizačního zápisu o inventarizaci provedené v prodejně žalobce v [obec] dne [datum], vlastnoručně podepsaného žalovanou, a z dalších souvisejících listin vzal soud dále za prokázané, že touto inventurou bylo vedle manka v hotovosti zjištěno i klasické manko ve zboží v částce 37 846 Kč, které se žalovaná na základě výše zmíněného Vyrovnání vzájemných práv a povinností ze dne [datum] také výslovně zavázala žalobci uhradit, čímž žalovaná fakticky uznala v plném rozsahu odpovědnost i za tuto hmotnou škodu. Z provedených důkazů tedy soud vzal za prokázané, že mezi účastníky došlo k platnému vzniku jednotlivých závazkových právních vztahů, z nichž žalované vznikla povinnost zaplatit žalobci z titulu hmotné odpovědnosti za schodek celkové částky ve výši 11 581 Kč, 33 545 Kč a 37 846 Kč, přičemž žalovaná svoji odpovědnost za schodky vzniklé na předmětných hodnotách v uvedených výších výslovně uznala a nijak ji nesporovala. V řízení přitom bylo prokázáno, když relevantním způsobem nebylo tvrzeno jinak, že žalovaná částečně uhradila pouze svůj nejstarší závazek ve výši 11 581 Kč, a to co do částky 6 193 Kč, tzn. že k zaplacení z tohoto titulu tedy stále ještě zbývá částka jistiny ve výši 5 388 Kč. Žalobce žalovanou o úhradu celkové dlužné částky ve výši 76 779 Kč (5 388 Kč + 33 545 Kč + 37 846 Kč) před podáním žaloby upomínal předloženým dopisem ze dne [datum], odeslaným téhož dne prostřednictvím pošty na adresu trvalého pobytu žalované. Soud proto podané žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost k úhradě celkové dlužné jistiny ve výši 76 779 Kč, a to včetně úroku z prodlení z jednotlivých dílčích dlužných částek v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, když v případě postupných úhrad dlužné jistiny v původní výši 11 581 Kč byl úrok z prodlení dohodou účastníků ze dne [datum] sjednán ve výši 8 % ročně a v případě dílčí jistiny v celkové výši 71 391 Kč (33 545 Kč + 37 846 Kč) je výše zákonného úroku z prodlení dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od 1. 1. 2014. Pro zaplacení celkové přiznané částky byla žalované dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měl ve věci plný úspěch žalobce, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení, a to postupem dle § 151 odst. 3 o. s. ř., když žalobci byla přiznána náhrada v paušální výši určené vyhláškou č. 254/2015 Sb. Konkrétně soud přiznal žalobci na nákladech soudního řízení paušální náhradu hotových výdajů za 2 úkony (návrh ve věci samé a výzva k plnění) po 300 Kč, tj. celkem 600 Kč Náklady řízení žalobce jsou pak dále představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 839 Kč. Rovněž pro úhradu celkové částky nákladů řízení ve výši 4 439 Kč pak byla žalované stanovena totožná lhůta 3 dnů od právní moci roz