8 C 325/2023-50 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se na základě smlouvy o postoupení pohledávek stala věřitelem žalované pohledávky, která vůči žalovanému původně vznikla společnosti [právnická osoba], jež měla se žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru a na základě ní poskytnout žalovanému dne [datum] částku ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně však podanou žalobou požadovala přiznání této částky z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení žalovaného, jelikož mezi původní věřitelkou a žalovaným sice probíhala jednání o uzavření smlouvy, avšak uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Žalovaný tedy získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, když nedošlo k uzavření smlouvy ohledně poskytnutí předmětné částky. Žalovaný tak dluží žalobkyni celkovou částku ve výši 20 000 Kč, když ke dni podání žalobního návrhu na svůj závazek nezaplatil žádnou částku. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaný nedostavil ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvil či z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalovanému řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Podle § 2993 občanského zákoníku (dále jen o. z.) plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Z předloženého návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru, učiněného právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] vůči žalovanému, vzal soud za prokázané, že uvedená společnost hodlala dne [datum] poskytnout žalovanému částku bezúčelového nezajištěného spotřebitelského úvěru až do limitu ve výši 20 000 Kč, a to na specifikovaný bankovní účet žalovaného, s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Nedílnou součástí smlouvy měly být předložené všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně pak v řízení dále prokázala skutečnost, že dne [datum] byla uvedenou právní předchůdkyní žalobkyně poukázána na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], specifikovaný v návrhu úvěrové smlouvy, částka ve výši 20 000 Kč, a to pod variabilním symbolem, jímž bylo rodné číslo žalovaného. K poskytnutí této částky došlo i přesto, že soudu nebyl doložen vznik smluvního vztahu, neboť předložený návrh úvěrové smlouvy neobsahuje podpis žalovaného a ani jiným relevantním způsobem nebylo samotné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v řízení prokázáno. Žalovaný, přestože prokazatelně částku ve výši 20 000 Kč čerpal, však žalobkyni ani její právní předchůdkyni nezaplatil žádnou částku, když v řízení v tomto ohledu nebyl relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak, ačkoliv byl k vrácení dlužné částky opakovaně vyzýván oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou ze dne [datum]. V řízení pak byla předloženými listinami prokázána aktivní legitimace stávající žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovaným postoupena předchozím věřitelem předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve spojení se seznamem postoupených pohledávek. Provedenými důkazy tedy bylo v řízení prokázáno, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru mělo dojít ke vzniku závazkového právního vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, jemuž byla poskytnuta částka 20 000 Kč, ať již k uzavření smlouvy fakticky došlo či nikoliv. Bez ohledu na to, zda lze nárok na zaplacení této částky právně posoudit jako nárok na splnění smluvní povinnosti nebo na vrácení částky bezdůvodného obohacení, je třeba dospět k závěru o tom, že žaloba byla v daném případě podána důvodně, neboť žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou k výzvě věřitele ani zčásti nevrátil. Došlo-li skutečně k poskytnutí žalované jistiny bez platného právního důvodu, je nutné uplatněný nárok žalobkyně po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného zákonného ustanovení. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalobkyni či její právní předchůdkyni vůbec žádnou částku, bylo podané žalobě v plném rozsahu vyhověno. Soud tedy uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 20 000 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, jelikož v případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. Za tuto výzvu lze v daném případě považovat předžalobní výzvu žalobkyně ze dne [datum] (čtvrtek), jež byla téhož dne předána k poštovní přepravě, jak bylo v řízení prokázáno předloženou kopií podacího lístku. Tato předžalobní výzva pak byla v souladu s ustanovením § 573 o. z. doručena žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tzn. dne [datum] (úterý). Poskytnutá lhůta 3 dnů od doručení výzvy pro zaplacení dluhu tak uplynula dnem [datum] a dnem následujícím, tj. dnem [datum], se žalovaný mohl nejdříve dostat do prodlení, když žalobkyně požadovala přiznání zákonného příslušenství až od [datum]. Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od 1. 1. 2014. Pro zaplacení byla žalovanému dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když soud přiznal žalobkyni, jež měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení v celkové částce 2 252 Kč, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, ze 3 úkonů právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v celkové částce 900 Kč (3 x 300 Kč), ze 3 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky a z 21 % DPH z částky nákladů právního zastoupení v celkové výši 1 200 Kč, tj. 252 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je registrovaným plátcem uvedené daně. Soud přitom přistoupil k užití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. z toho důvodu, že žaloba byla podána po [datum], jedná se o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně totožnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, jak vyplývá např. ze spisu zdejšího soudu, vedeného pod spisovou značkou 8 C 147/2023, a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Rovněž pro úhradu celkové částky nákladů řízení, kterou je žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně, pak byla stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.