Okresní soud v Klatovech 10 C 135/2026-20 – Náklady řízení

Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalované zaplacení 26 814 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím. K uplatněnému právu uvedla, že dne , datum, uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované finanční prostředky ve výši 67 950 Kč. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 20,638920 % p. a. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 822 Kč. Žalovaná se tak zavázala uhradit celkem částku ve výši 109 320 Kč. Ve prospěch úvěru žalovaná uhradila v souhrnu 81 990 Kč. To, jaká část úhrady byla započítána na úrok, poplatky a jistinu, je patrno z přiložené inkasní bilance. Žalovaná dluží žalobkyni na jistině částku 19 604 Kč, na dlužných splátkách do data zesplatnění úvěru 5 466 Kč, na obchodním úroku od data poslední splátky před zesplatněním úvěru do data ukončení smlouvy 236 Kč, na nákladech na vymáhání částku 1 200 Kč a na smluvních sankcích 2 000 Kč. Žalovaná byla vyzývána k úhradě zbytku dluhu, avšak bezúspěšně.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Z úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky dne , datum, distančním způsobem. Na jejím základě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 67 950 Kč na nákup blíže specifikovaného osobního motorového vozidla. Žalovaná se zavázala splatit úvěr ve formě 60 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 822 Kč. Mezi účastníky byla sjednána roční úroková sazba ve výši 20,638920 %. Nedílnou součástí byly rovněž úvěrové podmínky. Úvěr měl být zcela splacen do , datum, . Z výpisu čerpání, splátek a úhrad, jakož i saldokonta úvěrové smlouvy se podává, že žalovaná uhradila řádně prvních 45 splátek, následně se dostala do prodlení s úhradami, přičemž jí postupně vznikl dluh ve výši 19 604 Kč na jistině, a to po zohlednění dílčích plateb žalované v souhrnné výši 81 990 Kč. Pro neplnění smluvní povinnosti hradit (splácet) úvěr řádně a včas žalobkyně pohledávku z daného úvěru zesplatnila, jak soud zjistil z dopisu ze dne , datum, (doloženo podacím archem). Naposledy byla žalovaná k úhradě dluhu vyzvána předžalobní výzvou ze dne , datum, (opět doloženo podacím archem).4. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.5. Z výše vyložených listinných důkazů i právního posouzení věci je zřejmé, že žaloba byla podána důvodně. Provedenými listinnými důkazy bylo postaveno najisto, že žalovaná zcela nesplnila povinnost splatit poskytnuté úvěrové prostředky řádně a včas. Pro porušení těchto smluvních podmínek žalobkyně nakonec přikročila k zesplatnění úvěru v souladu s úvěrovými podmínkami a vyzvala žalovanou k úhradě zbývajícího dluhu ze zesplatněného úvěru. Z inkasní bilance k předmětné úvěrové smlouvě vyplynula výše žalovanou čerpaných úvěrových prostředků, jejích plateb ve prospěch úvěru, jakož i započítání příchozích plateb žalované na dlužnou jistinu, příslušenství pohledávky, jakož i účtované smluvní pokuty, resp. poplatky a další náklady na vymáhání. Nárok na smluvní pokutu, stejně tak jako náklady spojené s upomínáním mají oporu přímo ve smluvních ujednáních. Ve výsledku tak pohledávku žalobkyně za žalovanou z úvěrové smlouvy tvoří dluh na jistině v částce 19 604 Kč a zbytek pak tvoří dlužné splátky do data zesplatnění úvěru v částce 5 466 Kč, kapitalizovaný obchodní úrok od data poslední splátky před zesplatněním úvěru do data ukončení smlouvy v částce 236 Kč, náklady na vymáhání v částce 1 200 Kč a smluvní pokuty v souhrnné výši 2 000 Kč. Pokud jde o příslušenství pohledávky, žalobkyně má právo na zákonný úrok z prodlení i smluvní úrok. V té spojitosti je třeba uvést, že právo na zákonný úrok z prodlení vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a jeho výše se podává z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. Žalovaná nárok žalobkyně nijak nezpochybnila, neprokázala, že by byla žalovaný dluh uhradila, byť i jen zčásti, a ani neuvedla jiné důvody, pro které by nebylo namístě žalobě vyhovět. Ve světle řečeného tudíž soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.7. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. na procesním úspěchu žalobkyně ve sporu. Žalovaná je tedy povinna nahradit žalobkyni její soudní výlohy v plném rozsahu.8. Náklady řízení žalobkyně dle § 137 o. s. ř. tvoří soudní poplatek ve výši 1 341 Kč, odměna advokáta za zastupování žalobkyně v soudním řízení ve výši 1 200 Kč sestávající ze 3 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a podání samotné žaloby, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) při sazbě mimosmluvní odměny 400 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů advokáta v podobě 3 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu v celkové výši 300 Kč, jakož i náhrada za daň z přidané hodnoty o sazbě 21 % z odměny advokáta za zastupování a z přiznané náhrady hotových výdajů ve výši 315 Kč. Celkem tak náklady řízení procesně úspěšné žalobkyně dosahují částky 3 156 Kč.9. Jelikož soud v nynější věci nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, nýbrž v řízení pokračoval, je povinností soudu doměřit navrhovateli soudní poplatek do výše, v níž by byl vybrán za standardní návrh na zahájení řízení (položka 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soudní poplatek v daném případě činí 1 341 Kč. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 1 073 Kč. Žalobkyni tak stíhá povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku z návrhu ve výši 268 Kč. Soud zde při svém rozhodování vycházel z ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích, dle něhož splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.10. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.