5 C 24/2026-54 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne , datum, se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 143 190,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 17. 12. 2024 do zaplacení. Konstatovala, že její právní předchůdkyně , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne , datum, . Na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 125 000 Kč, a to převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal tento úvěr včetně úroku za poskytnutí úvěru ve sjednané zápůjční úrokové sazbě splácet ve 48měsíčních splátkách. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek úvěru, proto byl úvěr zesplatněn dopisem ze dne , datum, . Úvěr byl dle smlouvy úročen smluvním úrokem ve výši 87,51 % ročně, kdy žalobkyně se rozhodla tento požadovat pouze od data poskytnutí úvěru do jeho zesplatnění, a tento činí 82 714,93 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 64 524 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaný shora uvedené částky nezaplatil i přes písemnou upomínku právního zástupce žalobkyně.2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , k němuž se žalobkyně nedostavila, ale včas a řádně se z jednání omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil, byť žaloba mu byla doručena do datové schránky dne 6. 2. 2026 a předvolání k jednání dne 6. 3. 2026. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, když u jmenovaného byla zachována 10denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř.3. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována a dospěl ke kladnému závěru. V tomto směru vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek. Z nich vzal za prokázané, že původní věřitel – , právnická osoba, . uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek dne , datum, , na základě které pohledávky specifikované v seznamu byly postoupeny na žalobkyni. V daném seznamu pak figuruje pohledávka za žalovaným. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne 25. 4. 2025, jak doloženo oznámením.4. Soud provedl důkazní řízení, důkazy hodnotil v intencích § 132 o.s.ř. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.5. Z návrhu na uzavření smlouvy, oznámení o schválení úvěru ze dne , Anonymizováno, , ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo prokázáno, že smlouva o úvěru byla uzavřena dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobkyně jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Touto smlouvou se zavázal právní předchůdce žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 125 000 Kč, při sjednané úrokové sazbě 87,51 % ročně, sjednané jako pevné na celou dobu splácení úvěru. Žalovaný se zavázel celkem zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně 452 976 Kč, a to v pravidelných 48měsíčních splátkách po 10 754 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že žalovanému byla na jeho účet číslo , č. účtu, vyplacena dne , datum, částka 125 000 Kč, což bylo rovněž prokázáno zprávou , právnická osoba, . ze dne , datum, .Po právní stránce soud uzavřel, že smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným považuje za smlouvu absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatnosti absolutní dle § 588 o. z. Při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaný je v pozici spotřebitele. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v Hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 o. z. je ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy smluvní strany ve smlouvě úrok sjednají, což byl daný případ, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (viz. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005). Jinými slovy řečeno, jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V předmětné věci sjednaný úrok činil 87,51 % ročně a tento byl dohodnut jako pevný po celou dobu splácení úvěru. Na této skutečnosti nic nemění ani obsah žalobních tvrzení, kde žalobkyně uvedla, že v této výši úrok požaduje jen za období od 15. 3. 2024 do 16. 12. 2024 v kapitalizované výši 82 714,93 Kč. Úrok sjednaný v úvěrové smlouvě je však třeba hodnotit jako zcela nemravný, tedy úrok představující znaky lichvy ve smyslu § 1796 o. z. Smlouva s takovým úrokem je smlouvou absolutně neplatnou dle § 580 o. z. za užití § 588 o. z.6. S ohledem na výše prezentovaný právní názor o absolutní neplatnosti právního jednání, soud posoudil poskytnuté plnění jako plnění bez právního důvodu dle § 2991, § 2993 o. z. a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 60 476 Kč. Žalovanému byla poskytnuta částka 125 000 Kč, na níž uhradil 64 524 Kč, proto zbývá k úhradě 60 476 Kč. Žalovaný netvrdil, nedoložil jediný důkaz o tom, že by na poskytnuté částce uhradil více. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť získal majetkový prospěch ve výši 60 476 Kč bez právního důvodu, a proto dle § 2991 odst. 1 o. z. je povinen vydat žalobkyni oč se obohatil. Soud s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl, a to v rozsahu vymezeném ve výroku I. daného rozsudku, když úrok z prodlení má oporu v § 1968, § 1970 o. z. Vzhledem k tomu, že se jednalo o bezdůvodné obohacení bylo třeba výzvy k plnění dle § 1958 odst. 2 o. z., které se dostalo žalovanému v oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , jež bylo dáno k poštovní přepravě dne 25. 4. 2025 a ve světle § 573 o. z. se dostalo do dispoziční sféry adresáta – žalovaného dne 30. 4. 2025, jak doloženo oznámením a podacím lístkem. Dle výzvy mělo být plněno do 3 dnů, to je do 6. 5. 2025. Pokud žalovaný neplnil, dnem 6. 5. 2025 se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého plnění a stíhá jej povinnost též k úhradě úroků z prodlení. Výše úroků z prodlení k uvedenému datu činila 12 % ročně dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.7. Vzhledem k výše prezentovanému právnímu názoru soud žalobu co do zbývající části předmětu sporu zamítl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno.8. Soud sice k důkazu provedl hodnocení klienta, výpis z nebankovního registru, občanský průkaz, potvrzení o příjmu, výpisy z účtu žalovaného, tedy listiny, jež se vztahovaly k prověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, ale nedovodil z nich žádných zjištění, když vyslovil, že smlouva o úvěru je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Bylo již nadbytečné zkoumat, zda právní předchůdce žalobkyně s náležitou péčí prověřoval úvěruschopnost žalovaného.9. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný měl ve věci úspěch co do 60 % předmětu sporu, neúspěch co do 40 % předmětu sporu, měl by proto právo na 20 % svých účelně vynaložených nákladů. Žalovanému však žádné náklady v tomto řízení nevznikly. V této souvislosti soud uvádí, že při zjišťování úspěchu ve věci vycházel rovněž z úroků a úroků z prodlení, jež byly předmětem žaloby, a rovněž z jejich kapitalizace ke dni vyhlášení rozhodnutí, když v tomto směru měl na zřeteli nález Ústavního soudu I. ÚS 2717/08.10. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 5 728 Kč, ale soud k jejímu návrhu nevydal elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, proto dle položky 2 bod 2 Sazebníku poplatků je třeba doměřit poplatek do položky 1, tj. do částky 7 160 Kč, doplatek proto činí 1 435 Kč. Soud uložil podle poměru neúspěchu ve věci tento zaplatit v rozsahu 60 % (tj. 861 Kč) žalobkyni a v rozsahu 40 % (tj. 574 Kč) žalovanému za užití § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., kdy splatnost poplatku nastává v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.11. Při stanovení lhůt