5 C 60/2026-48 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne , datum, , se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 10 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 21. 9. 2024 do zaplacení. Konstatovala, že uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o zápůjčce prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, , na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil dle vlastní volby parametry zápůjčky. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost klienta, vyžádala si od žalovaného potřebné informace o rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech. Na základě této smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč na účet žalovaného číslo , č. účtu, dne , datum, . Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 600 Kč. Jistina a poplatek byly splatné 20. 9. 2024. Žalovaný však uhradil toliko 6 333 Kč. Touto platbou byla umořena smluvní pokuta ve výši 4 000 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalovaný nadále dluží jistinu 8 000 Kč a poplatek ve výši 2 600 Kč. Žalovaný uvedené částky neuhradil i přes písemnou upomínku právního zástupce žalobkyně datovanou 6. 1. 2026.2. Žalovaný uvedl, že skutečně s žalobkyní uzavřel smlouvu o zápůjčce přes telefon, na základě které obdržel na svůj účet nikoli tvrzených 8 000 Kč, ale 5 000 Kč. Rovněž nesporoval, že z této částky uhradil toliko 6 333 Kč.3. Soud provedl důkazní řízení, veden návrhy účastníků, z něhož dovodil následující skutková zjištění a právní závěry.4. Z předložené smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že ta byla uzavřena dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným, na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet číslo , č. účtu, částku 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku včetně poplatku za poskytnutí ve výši 2 600 Kč uhradit nejpozději 20. 9. 2024, při sjednané nulové zápůjční úrokové sazbě. Nedílnou součástí této smlouvy byly též všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Dle článku 2. 4. a 2. 5. uvedené smlouvy pro případ prodlení klienta – žalovaného s plněním jeho závazků dle uvedené smlouvy se zavázal uhradit věřiteli – žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, jakož i zákonný úrok z prodlení, jakož i další účelně vynaložené náklady, které mu v souvislosti s prodlením vzniknou, zejména předáním pohledávky k vymáhání inkasní agentuře ve výši až 1 800 Kč. Rovněž se zavázal k úhradě nákladů za každou písemnou upomínku k úhradě ve výši 500 Kč. V článku 2. 4. uvedené smlouvy byl upraven poplatek za prodloužení splatnosti o sedm dní 15 % z výše aktuálně dlužné jistiny, o patnáct dní pak tento činil 25 % a v případě prodloužení splatnosti o třicet dní 32,5 % z výše aktuálně dlužné jistiny.5. Soud danou smlouvu o zápůjčce hodnotil jako smlouvu absolutně neplatnou, příčící se dobrým mravům ve smyslu § 580 odst. 1 a § 588 odst. 1 o. z. O daném právním názoru na jednání přítomné spravil, aby jeho rozhodnutí bylo předvídatelné. Uvedené ustanovení § 580 odst. 1 o. z. představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, které nemohou požívat právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Dobré mravy jsou, dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období, a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Soud v daném případě posoudil uzavřenou smlouvu mezi žalobkyní a žalovaným ze dne , datum, ve smyslu § 588 o. z., jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od samého počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z ustanovení § 1810 a následující o. z. Podle § 1813 o. z., jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice rady 93/13/EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. Z obsahu dané smlouvy je zřejmé, že žalovaný v ní vystupoval v pozici spotřebitele, tak jak jej vymezuje ustanovení § 419 o. z. Smlouva samotná byla koncipována nevyváženě, v neprospěch spotřebitele, neboť případné poplatky za prodloužení splatnosti úvěru jdou v časových řadách, jak popsáno shora. V případě prodlení může žalobkyně požadovat i další účelně vynaložené náklady, jak ostatně učinila ve výši 500 Kč za každou písemnou upomínku, když tyto v souhrnné výši 2 500 Kč umořila realizovanou platbou žalovaným, a dále mohla dle smlouvy požadovat i účelně vynaložené náklady, které by jí vznikly zejména předáním pohledávky inkasní agentuře. Tyto náklady pak mohly dosahovat až výše 1 800 Kč celkem. V případě prodlení se splacením veškeré doposud vyúčtované poplatky přirůstají k jistině a stávají se její součástí (viz článek 2. 3. smlouvy). V případě sjednaného poplatku 2 600 Kč je nutné zdůraznit, že i případně sjednané poplatky v souvislosti s poskytováním finančních prostředků by měly mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou za zapůjčení finančních prostředků by měl být úrok. V daném případě byl sjednán poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 600 Kč, představující tedy 32,5 % poskytnuté částky. Takovýmto ujednáním o jednotlivých poplatcích, ať již za sjednání smlouvy či za prodloužení splatnosti dochází k dalšímu, neúměrnému navyšování dlužné částky, kdy věřitel zřejmě kalkuloval i s tím, že půjčená částka nebude dlužníkem uhrazena včas. Tedy pouze zdánlivě je zapůjčení prostředků bez „úroků“, jak bylo uvedeno v článku 1. 3. smlouvy o zápůjčce. Vedle těchto ujednání si strany ve smlouvě sjednaly smluvní pokutu pro případ prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky ve výši 0,1 % denně (viz článek 2. 3. smlouvy), a to bez ohledu na zavinění klienta. Soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy, takovéto jednání věřitele nemůže požívat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle. Ani autonomie vůle nemůže být bezbřehá, tuto musí ovlivňovat korektivy právního řádu. Věřitel by nepochybně jinou smlouvu neuzavřel, než jak byla žalovanému na webových stránkách předestřena. Smlouva je celkově koncipována nevyváženě v neprospěch spotřebitele – žalovaného.6. S ohledem na shora uvedené, kdy soud shledal smlouvu uzavřenou mezi účastníky řízení absolutně neplatnou, vztah účastníků posoudil v intencích § 2991 odst. 1, § 2993 o. z., a to jako plnění z titulu bezdůvodného obohacení. Pokud tedy žalovanému bylo na jeho účet poskytnuto 8 000 Kč, jak bylo prokázáno zprávou , právnická osoba, ., ze dne , datum, , kdy žalovaný po seznámení se s jejím obsahem připustil, že mu bylo poskytnuto žalobkyní 8 000 Kč a z této částky uhradil žalobkyni toliko 6 333 Kč, vznikl mu dluh, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 1 667 Kč. Žalovaný tak získal majetkový prospěch bez právního důvodu, tedy bezdůvodně se na úkor žalobkyně obohatil ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Je proto povinen dle § 2991 odst. 1 o. z., vydat žalobkyni jako ochuzené oč se obohatil, tzn. v daném případě o částku 1 667 Kč. S ohledem na uvedený právní závěr soud žalobě vyhověl, jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Vzhledem k tomu, že se jednalo o bezdůvodné obohacení, bylo třeba výzvy žalobkyně k úhradě peněžitého plnění dle § 1958 odst. 2 o. z. Tato výzva byla učiněna v dopise ze dne 6. 1. 2026, který byl dán téhož dne k poštovní přepravě (jak prokázáno výzvou i podacím lístkem), když dle § 573 o. z., se výzva dostala dne 9. 1. 2026 do dispoziční sféry adresáta – žalovaného. Dle uvedené výzvy mělo být hrazeno do třech dnů, což znamená do 12. 1. 2026. Pokud žalovaný do uvedeného data neposkytl žalobkyni peněžité plnění, dnem 13. 1. 2026 se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého plnění a stíhá jej povinnost k úhradě též úroku z prodlení dle § 1968, § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení ke dni prodlení činila 11,50 % ročně v souladu s § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb.7. S ohledem na shora uvedený názo