5 C 79/2026-40 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne , datum, se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 8. 3. 2026 do zaplacení, dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. Konstatovala, že uzavřela dne , datum, s žalovanou smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, , kterou se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Úroky úvěru měly být žalovanou hrazeny v měsíčních splátkách 4 000 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, jež byla splatná 15. 11. 2025. Žalobkyně proto zaslala upomínku žalované datovanou 20. 11. 2025, a druhou upomínku 5. 12. 2025. Vzhledem k tomu, že na upomínky nebylo reagováno, žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru dne 21. 2. 2026. Žalobou uplatněná částka je tvořena zesplatněnou jistinou 20 000 Kč a náklady na upomínání v celkové výši 1 000 Kč za první a druhou upomínku v souladu s článkem V. odst. 5.4 úvěrové smlouvy. Žalobkyně dále uvedla, že došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti, v této souvislosti odkázala na přílohu smlouvy o úvěru.2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včas a řádně omluvila. Žalovaná se k jednání nedostavila, neomluvila, byť žalobu současně s předvoláním k jednání osobně převzala 8. 4. 2026. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalované, když u jmenované byla zachována desetidenní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř.3. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalované nebyla sporována a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a posléze právním závěrům.4. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, bylo prokázáno, že v ní jako poskytovatel úvěru vystupuje žalobkyně, žalovaná jako spotřebitel. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout spotřebitelský úvěr žalované v celkové výši 20 000 Kč vyplacením na účet žalované číslo , č. účtu, . Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 12 měsíců, celková částka spotřebitelského úvěru dle smlouvy byla splatná ke dni , datum, . Smluvní strany sjednaly zápůjční úrokovou sazbu ve výši 20 % měsíčně. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaná z titulu uzavřené úvěrové smlouvy měla uhradit celkem z poskytnutých 20 000 Kč částku 68 000 Kč, když ve dvanáctiměsíčních splátkách měla platit 4 000 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci, současně s poslední splátkou úroku byla splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč. Z tabulky umoření je seznatelná výše měsíčního úroku, to je 4 000 Kč, jež měl být hrazen k 15. 3., 15. 4., 15. 5., 15. 6., 15. 7., 15. 8., 15. 9., 15. 10., 15. 11., 15. 12. 2024 a k 15. 1. 2025, když s poslední dvanáctou splátkou, jejíž splatnost připadla na 15. 2. 2025 měl být uhrazen nejen úrok ve výši 4 000 Kč, ale i finální jistina 20 000 Kč. Z listiny označené jako detail pohybu - bezhotovostní platba bylo prokázáno, že z účtu žalobkyně na účet uvedený v úvěrové smlouvě - žalované byla dne , datum, poukázána částka 20 000 Kč. Ze zprávy , právnická osoba, ., datované , datum, bylo prokázáno, že majitelem účtu číslo , č. účtu, byla žalovaná, když na tento účet dne , datum, byla z účtu žalobkyně připsána platba ve výši 20 000 Kč. Žalovaná byla vyzývána žalobkyní upomínkami ze dne 20. 11. 2025 a 5. 12. 2025 k úhradě dlužných splátek, jak podloženo upomínkami. Následovala předžalobní upomínka právního zástupce žalobkyně datovaná 21. 2. 2026, jež byla dána téhož dne k poštovní přepravě, jak doloženo předžalobní upomínkou i podacím lístkem.5. Po právní stránce soud uzavřel, že smlouvu o úvěru popsanou shora považuje za smlouvu absolutně neplatnou, a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatnosti absolutní dle § 588 o. z. Při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaná je v pozici spotřebitele. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 o. z. je ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy smluvní strany ve smlouvě úrok sjednají, což byl daný případ, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005). Jinými slovy řečeno, jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V předmětné věci sjednaný úrok činil 20 % měsíčně, tedy 240 % ročně, a tento byl dohodnut jako pevný po celou dobu splácení úvěru, byl vyčíslen na 48 000 Kč za období od 15. 3. 2024 do 15. 2. 2025. Tento úrok je však třeba hodnotit jako zcela nemravný, tedy úrok představující znaky lichvy ve smyslu § 1796 o. z. Smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou. Soud při posuzování nemravnosti úroku vycházel z obecně známých průměrných úrokových sazeb a měl na zřeteli též odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 6. 2018 č. j. 25 Co 127/2018 - 76 či ze dne 3. 4. 2019 č. j. 25 Co 86/2019 - 17, který rozhodoval obdobnou věc.6. S ohledem na výše prezentovaný právní názor o absolutní neplatnosti právního jednání soud posoudil poskytnuté plnění jako plnění bez právního důvodu v intencích § 2991, § 2993 o. z. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla na její účet částku 20 000 Kč, je žalovaná povinna tuto částku žalobkyni vrátit. Žalobkyně k výzvě soudu učiněné usnesením ze dne 31. 3. 2026 č. j. 5 C 79/2026 – 31 doplnila svá tvrzení tak, že žalovaná uhradila 20 splátek úroků ve výši 4 000 Kč, v této souvislosti odkázala na tabulku umoření. Z tabulky umoření je však evidentní, že úroky měly být hrazeny ve dvanácti měsíčních splátkách po 4 000 Kč, což znamená, že žalovaná dosud žalobkyně uhradila 12 x 4 000 Kč, to je 48 000 Kč, tedy zaplatila více, než jí bylo žalobkyní poskytnuto. Za tohoto stavu věci byla žaloba zamítnuta, tak jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno.7. Soud pro úplnost dodává, že sice k důkazu provedl potvrzení úvěruschopnosti, ale nedovodil z něj pro věc žádných zjištění vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti právního jednání v intencích § 580, § 588 o. z.8. Výrok o nákladech řízení mezi účastnicemi je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy plným procesním úspěchem žalované ve sporu, které však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.9. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 840 Kč, ale soud k jejímu návrhu nevydal elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, proto dle položky 2 bod 2 Sazebníku poplatků je třeba doměřit poplatek do položky 1, to je do částky 1 000 Kč. Doplatek proto činí 160 Kč. Soud uložil žalobkyni tento zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku za užití § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., kdy splatnost poplatku nastává v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé. Povinnost soud uložil žalobkyni jako straně ve sporu neúspěšné.