5 C 82/2026-36 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne , datum, , se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 24 643 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 24 139,99 Kč od , datum, do zaplacení. Konstatovala, že jí právní předchůdce , Anonymizováno, , uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru číslo , Anonymizováno, , na základě které poskytl žalovanému , datum, úvěr ve výši 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za sjednání úvěru ve výši 7 139,99 Kč a smluvní úrok ve výši 503,01 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet číslo , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný dosud ničeho neuhradil. Žalobou uplatněná částka je tvořená jistinou ve výši 17 000 Kč, poplatkem za sjednání úvěru ve výši 7 139,99 Kč a smluvním úrokem ve výši 503,01 Kč. Žalovaný uvedené částky neuhradil i přes písemnou upomínku datovanou 17. 2. 2026. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , z něhož se žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně včas a řádně omluvila. Žalovaný se k jednání dostavil, potvrdil, že částku 17 000 Kč obdržel, na této ničeho neuhradil.3. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, v tomto směru dospěl ke kladnému závěru. Vycházel z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, její přílohy. Z těchto listin vzal za prokázané, že mezi společností , Anonymizováno, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byla uzavřena , datum, smlouva o postoupení pohledávek, na základě které pohledávky specifikované v seznamu postoupených pohledávek byly postoupeny na žalobkyni. V uvedeném seznamu pak figuruje pohledávka za žalovaným. Dopisem ze dne 14. 2. 2026 původní věřitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Uvedené bylo podpořeno obsahem oznámení, jakož i potvrzením o podání k poštovní přepravě.4. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, bylo zjištěno, že v ní jako věřitel vystupuje právní předchůdce žalobkyně – , Anonymizováno, a jako klient, úvěrovaný žalovaný. Touto smlouvou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 17 000 Kč při sjednané pevné úrokové sazbě 36 % ročně, při celkové výši úroku 503,01 Kč, kdy žalovaný se zavázal rovněž uhradit poplatek za sjednání úvěru ve výši 3 570 Kč a pro případ překročení doby splatnosti poplatek za sjednaný úvěr ve výši 7 139,99 Kč, když v tomto případě RPSN činila 9 058,2 %. Takto měl žalovaný uhradit při překročení doby splatnosti celkovou částku 24 643 Kč, a to v jediné splátce. Částka 17 000 Kč byla poukázána na účet žalovaného číslo , č. účtu, dne , datum, , jak bylo prokázáno potvrzením o provedené transakci, jakož i zprávou , právnická osoba, ., datovanou 8. 4. 2026, která navíc potvrdila, že majitelem tohoto účtu byl žalovaný. Žalovaný na soudním jednání potvrdil, že 17 000 Kč obdržel z titulu smlouvy o úvěru a dosud ničeho neuhradil.5. Po právní stránce soud uzavřel, že k důkazu předložená smlouva o úvěru je neplatné právní jednání, a to jako celek pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatnosti absolutní dle § 588 o. z. Při respektování principu smluvní volnosti autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaný byl v pozici spotřebitele a tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné použít vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 o. z. jsou ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy účastníci ve smlouvě úrok sjednají, což byl daný případ, musí to být úrok přiměřený. Soud má za to, že jednorázový úrok ve výši 503,01 K z poskytnuté částky 17 000 Kč je úrokem přiměřeným, avšak nelze přehlédnout sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru, který v případě překročení doby splatnosti činil 7 139,99 Kč, tedy 42 % poskytnuté částky. Soud považuje za zcela nepřiměřené, aby věřitel navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalšího poplatku, v daném případě poplatku za sjednání úvěru, kdy celková částka placená dlužníkem pak představuje 44,95 % poskytnuté částky, a to za období pouhých 30 dnů. Takovéto jednání nemůže požívat právní ochrany ani odkazem na autonomie vůle, neboť autonomie vůle nemůže být bezbřehá. Sjednaný vysoký poplatek shora specifikovaný nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Ze shora uvedených důvodů byla smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným shledána absolutně neplatnou.6. Soud s ohledem na shora prezentovaný právní názor vztah účastníků posoudil podle předpisů upravujících tzv. bezdůvodné obohacení, konkrétně dle § 2991 a § 2993 o. z. Žalovanému byla poskytnuta na jeho účet částka 17 000 Kč, z níž ničeho neuhradil, proto mu byla uložena soudem povinnost uhradit žalobkyni částku 17 000 Kč, tak jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Vzhledem k tomu, že se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, bylo třeba výzvy k plnění, které se žalovanému dostalo dopisem ze dne 14. 2. 2026, který byl dán 17. 2. 2026 k poštovní přepravě, jak doloženo potvrzením o podání. Ve světle § 573 o. z. se výzva dostala do dispoziční sféry adresáta třetí pracovní den, to znamená 20. 2. 2026. Dle uvedené výzvy měl žalovaný plnit do třech dnů, to znamená do 23. 2. 2026, pokud tak neučinil, dnem 24. 2. 2026 se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého plnění a stíhá jej povinnost též k úhradě úroků z prodlení dle § 1968, § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení k tomuto datu činila 11,50 % ročně v souladu s § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb. nikoliv žalobkyní požadovaných 12 %. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě vyhověl v rozsahu vymezeném ve výroku I. daného rozsudku, když co zbývající části předmětu sporu žalobu zamítl, jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno.7. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobkyně měla úspěch ve věci co do 61 % předmětu sporu, neúspěch co do 39 % předmětu sporu, má proto právo na 22 % svých účelně vynaložených nákladů, za užití § 142a odst. 1 o. s. ř., když před podáním žaloby dopisem své právní zástupkyně ze dne 14. 2. 2026 vyzvala žalovaného k úhradě žalobou uplatněné částky. V této souvislosti soud uvádí, že při zjišťování úspěchu a neúspěchu ve věci vycházel rovněž z kapitalizovaných úroků z prodlení ke dni vyhlášení rozhodnutí, když zde měl na zřeteli nález Ústavního soudu I. ÚS 2717/08. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 986 Kč, odměnou za zastupování advokátem ve výši 400 Kč za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), a to za tři úkony právní služby - příprava převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, podaná žaloba, dále třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky a 21 % DPH ve výši 315 Kč, neboť právní zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátcem této daně. Součet výše uvedených položek činí 2 801 Kč, když 22 % představuje 616,22 Kč. Soud má za to, že podmínky ustanovení § 14b AT byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, jak vyplývá ze spisů vedených zdejším soudem například pod sp. zn. 4 C 131/2026 či 8 C 118/2026 a předmětem řízení bylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřesáhla 50 000 Kč.8. Soud v daném případě nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, proto bylo třeba doměřit soudní poplatek do částky 1 233 Kč, kdy žalobkyně zaplatila 986 Kč, doplatek proto činí 247 Kč dle položky 2 bod 2, položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku poplatků. Soud při svém rozhodování vycházel z § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, kdy splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé. Soud uložil doplatek soudního poplatku zaplatit žalovanému, jako straně ve sporu převážně neúspěšné.9. Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky, jakož i nákladů řízení, soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.