9 C 129/2026-47 – Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalované zaplacení částky 22 419,99 Kč s příslušenstvím. K uplatněnému právu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále též „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet spolu s úrokem v pevné výši 1 014 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 800 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 770 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě bydliště ve výši 3 600 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč, a to nejpozději do 15. 2. 2024. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 16. 2. 2024 zesplatnila. Žalobkyně po žalované požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 7 357,34 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 147,80 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 2 800 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 829,14 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 1 285,71 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 504,22 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 885,22 Kč, jakož i běžícího zákonného i smluvního úroku.2. Žalobkyně následně k výzvě soudu dne 11. 5. 2026 doplnila svá skutková tvrzení a předložila soudu důkazy stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Žalobkyně sdělila, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a jejich ověření doklady od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů (NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenční rejstřík). V žádosti žalovaná uvedla, že je zaměstnána u společnosti , Anonymizováno, , má měsíční příjmy , částka, a výše měsíčních výdajů činí 2 300 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně si majetkovou situaci žalované ověřila z potvrzení o výši příjmu, výdaje byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu S ohledem na zjištěné informace měla právní předchůdkyně žalobkyně za to, že schopnost žalované splácet úvěry se stanovenými měsíčními splátkami je dostatečná.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.4. K jednání nařízenému na den , datum, se žalovaná, ačkoli řádně předvolána, nedostavila a současně nepožádala z důležitých důvodů o odročení jednání, soud proto rozhodl v její nepřítomnosti.5. Aktivní legitimace stávající žalobkyně byla v řízení prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , ve spojení s přílohou této smlouvy (tj. soupisem postupovaných pohledávek) a potvrzením o uhrazení kupní ceny, na jejichž základě žalovaná pohledávka včetně příslušenství přešla z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno v předloženém Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2026.6. Žalobkyně soudu předložila Smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , dle které byly žalované poskytnuty v hotovosti finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 37 184 Kč, která zahrnuje částku 20 000 Kč, úrok ve výši 1 014 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 770 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč. Doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána na 14 měsíců. Žalovaná se zavázala uhradit uvedenou celkovou dlužnou částku v 14 splátkách po 2 656 Kč s tím, že první splátku je povinna zaplatit do měsíce od data podpisu smlouvy a každou následující splátku do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala poskytnutou částku v hotovosti při podpisu smlouvy.7. Z transakční historie bylo zjištěno, že ke smlouvě č. , hodnota, byla platbou v hotovosti a platbou na účet v období od 16. 12. 2022 do 25. 11. 2024 v celkem , hodnota, splátkách uhrazena celkem částka 24 764 Kč.8. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 9. 3. 2026, včetně potvrzení o podání zásilky, bylo zjištěno, že jím byla žalovaná vyzvána k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě.9. Ze žádosti o úvěr ze dne , datum, se podává, že žalovaná ke své osobě uvedla, že její celkové měsíční příjmy plynoucí ze zaměstnání u společnosti , Anonymizováno, jsou ve výši , částka, , celkové měsíční výdaje jsou ve výši 2 300 Kč. Příjmy žalované byly ověřeny z potvrzení od zaměstnavatele. Žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná, nemá žádné vyživované děti, má základní vzdělání.10. Z potvrzení o výši příjmu se podává, že společnost , Anonymizováno, dne 14. 12. 2022 vystavila žalované potvrzení, ve kterém potvrdila, že má se žalovanou uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou a čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce činil v průměru , částka, .11. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. Podle § 13 o. z. může každý, kdo se domáhá právní ochrany, důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích.15. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.16. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.17. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah.20. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru, když již jen s ohledem na deklarovanou výši stanovených poplatků v celkové výši 17 184 Kč dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. platného v době uzavření smlouvy, je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem