18 C 206/2020-36 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 100 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 30.7.2019 byla mezi ním jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor- nebytové prostory v 1.NP budovy [adresa], která je součástí pozemku p. č. 1185 v k.ú. a obci [obec] Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a jejím účelem bylo provozování restaurace. Dle této smlouvy se žalovaný zavázal hradit žalobci nájemné ve výši 30 000 Kč měsíčně do každého 20. Dne příslušného měsíce. Předmět nájmu žalovaný užíval prokazatelně do listopadu 2019 aniž žalobci na nájemném službách něčeho uhradil. Prostory žalovaný opustil bez řádného ukončení smlouvy. Dne 5.6.2020 zaslal žalobce žalovanému upomínku, žalovaný neuhradil ničeho. Pohledávka je tvořena neuhrazeným nájemným za měsíce srpen., září a říjen 2019 á 30 000 Kč a částkou 10 000 Kč představující vodné., stočné a spotřebovanou elektřinu. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů, a to předmětné nájemní smlouvy, výzvy k úhradě, výpisu z živnostenského oprávnění žalovaného, byl zjištěn skutkový stav shodný se skutkovým stavem uvedeným v žalobě. Podle ustanovení § 2302 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník Ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu. Podle ustanovení § 2302 odst. 2 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník Jedná-li se o nájem prostoru nebo místnosti, jehož účelem není ani bydlení, ani provozování podnikatelské činnosti ve smyslu odstavce 1, použijí se obecná ustanovení o nájmu. Podle ustanovení § 2303 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník Je-li s nájmem prostoru sloužícího podnikání spojeno poskytování služeb, použijí se ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu obdobně. Podle ustanovení § 2201 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 24 602 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 100 000 Kč sestávající z částky 5 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 200 Kč ve výši 3 402 Kč.