19 C 185/2020-11 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 2.011 Kč s příslušenstvím rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu nedoplatku na službách ve výši 2.011 Kč za období od 1. 1. 2017 do 16. 1. 2017 za užívání pronajatého nebytového prostoru č. 702 pod adresou [adresa] Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Z nájemní smlouvy dne 8. 6. 2015 má soud za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o nájmu prostor určených k podnikání čč. 965/ MERK/2015 na dobu neurčitou od 1. 6. 2015 k nebytovému prostoru č. 702, na adrese [adresa], za nějž se žalovaný zavázal hradit nájemné ve výši 6.240 Kč měsíčně a úhrady za služby spojené s užíváním nebytového prostoru (zálohy na služby) ve výši 3.000 Kč měsíčně. Celkem tedy 9.240 Kč. Nájemné bylo splatné vždy k 20. dni daného měsíce. Dne 2. 5. 2018 bylo žalovanému doručeno vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2017 do 16. 1. 2017 s nedoplatkem ve výši 2.011 Kč, které bylo splatné do 31. 8. 2018. Dosud však žalovaný dlužnou částku neuhradil, i přestože mu žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně zaslala dne 29. 7. 2019 předžalobní výzvu k úhradě dluhu. Protože bylo nájemní smlouvou prokázáno, že mezi účastníky trval ve výše uvedeném období právní vztah založený smlouvou o nájmu prostor sloužících k podnikání podle § 2302 občanského zákoníku, a dále bylo prokázáno, že žalovaný za výše uvedené období nezaplatil vyúčtování služeb, tak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, když žalobce požadoval úhradu za poskytnuté služby v souladu s § 2303 ve spojení s § 2247 občanského zákoníku. Rovněž důvodným je požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, který se opírá o ustanovení § 1970 občanského zákoníku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4.514 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2.011 Kč sestávající z částky 1.000 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 1.000 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3.400 Kč ve výši 714 Kč.