10 C 236/2020-11 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni náhradu škody ve výši 16.800 Kč s příslušenstvím. Skutkově uváděla, že 1. žalovaný dne 5. 11. 2016 způsobil dopravní nehodu, když jako řidič automobilu tovární značky Škoda Felicia, [registrační značka], vlastněného a provozovaného 2. žalovaným, se plně nevěnoval řízení, na silnici I. třídy č. 6 ve směru od [obec] na Prahu cca 500 m před odbočkou na [část obce] přejel do protisměru, kde se čelně střetl s vozidlem VW Touran, [registrační značka], přičemž na místě zasahoval Hasičký záchranný sbor Karlovarského kraje, za jehož výjezd uhradil právní předchůdce žalobkyně – [ulice] kancelář pojistitelů částku 16.800 Kč, neboť k uvedenému datu nebylo ke škodícímu vozidlu sjednáno povinné smluvní pojištění. [ulice] kancelář pojistitelů následně pohledávku na regresní náhradu vůči žalovaným postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 11. 2017 na žalobkyni. Žalovaní proti žalobě ničeho nenamítali. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud provedl důkaz relací o dopravní nehodě ze dne 5. 11. 2016, fotodokumentací, likvidační zprávou č. ŠU 2017 -000355-9999, výpisem z karty pojištěnce, výpisem z garančního fondu, uplatněními práva na náhradu plnění, delegačním dopisem, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2017, oznámeními o postoupení pohledávek a předžalobními upomínkami a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný 1. dne 5. 11. 2016 v 8:20 hod., v obci [ulice], cca 500 m před odbočkou na [část obce] ve směru od [obec] na [část Prahy] dopravní nehodu jako řidič vozidla tovární značky Škoda Felicia, [registrační značka], jehož vlastníkem a provozovatelem byl žalovaný 2., když se nechoval ohleduplně a ukázněně, neřídil se pravidly provozu na pozemních komunikacích a plně se nevěnoval řízení (mikrospánek) a přejel do protisměru, kde se čelně střetl s vozidlem VW Touran [registrační značka] jedoucím ve směru od [obec] na [obec]. Po střetu došlo k odražení vozidla Škoda Felicia, [registrační značka] vlevo vedle komunikaci, kde se vozidlo po nárazu do svahu otočilo na střechu. Vozidlo VW Touran [registrační značka] bylo střetem odraženo vlevo vedle komunikace, kde narazilo do svahu. Na místě zasahoval Hasičský záchranný sbor Karlovarského kraje, v souvislosti s tímto výjezdem byla Hasičskému záchrannému sboru Karlovarského kraje vyplacena z garančního fondu částka 16.800 Kč. Podle ust. § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. vzniká Kanceláři výplatou plnění z garančního fondu právo vůči tomu, kdo odpovídá za škodu podle odst. 2 písm. a), b) a g), na náhradu toho co za něho plnila, včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízení případu a poskytnutím plnění poškozenému, nebo uplatnění tohoto práva. Toto plnění je speciálním postižním právem Kanceláře daným zákonem. Podle usn. § 1970 občanského zákoníku má věřitel právo na úroky z prodlení v případě prodlení dlužníka ve výši stanovené prováděcím předpisem. Soud posoudil věc dle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žalovaný 1) tím, že způsobil škodu ve výši žalobkyní vyčíslené částky, kterou uhradila poškozenému a žalovaný 2) byl v době dopravní nehody provozovatelem předmětného vozidla, odpovídají solidárně za škodu způsobenou provozem vozidla a žalobkyně tak má právo na úhradu této částky. Na žalobkyni pak byla pohledávka postoupena v souladu s § 1895 a následujících občanského zákoníku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7.273,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16.800 Kč sestávající z částky 1.780 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 890 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5.350 Kč ve výši 1.123,50 Kč.