14 C 371/2021-11 — Okresní soud v Karlových Varech

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 8.000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 26. 7. 2017 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou s tím, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021. Podle § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dne 26. 7. 2017 byla mezi společností [právnická osoba], s.r.o., [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 8.000 Kč a žalovaná se je zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit ve lhůtě do 25. 8. 2017. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně ve lhůtě splatnosti ničeho neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Dopisem ze dne 13. 4. 2021 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 8.000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky vrátit ve lhůtě splatnosti do 25. 8. 2017. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná svou povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru nesplnila, a vzhledem k tomu, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni jejím právním předchůdcem platně postoupena dle ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku, soud žalobě vyhověl včetně úroků z prodlení požadovaných v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od data následujícího po stanoveném datu splatnosti úvěru, tj. od 26. 8. 2017. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3.000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.