18 C 261/2021-11 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 1 850 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi [právnická osoba] jako zapůjčitelem (dále jen„ Provident“) a žalovanou jako vydlužitelem byla dne 31.10.2014 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě níž byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 8.000 Kč. Žalovaná se zavázal zápůjčku včetně souhrnného poplatku ve výši 6 688 Kč zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 245 Kč. Žalovaná zápůjčku nesplácela a Provident proto zůstatek zápůjčky včetně příslušenství prohlásil za splatný. Žalovaná zůstatek zápůjčky nesplatila a je proto povinen hradit úrok ve smluvní výši a úrok z prodlení v zákonné výši. Pohledávka přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 16.11.2017 uzavřené mezi žalobkyní a Providentem. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. V posuzovaném případě soud postupoval podle shora uvedených ustanovení občanského zákoníku. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dvě smlouvu o zápůjčce v souladu s ustanovením § 2390 a násl. občanského zákoníku Touto smlouvou se právní předchůdce žalobkyně zavázal zapůjčit žalované částku v celkové výši 8.000 Kč, žalovaná se naproti tomu zavázal tuto částku + souhrnný poplatek právnímu předchůdci žalobce vrátit v pravidelných týdenních/měsíčních splátkách. Právní předchůdce žalobkyně žalované částku 8.000 Kč předal, čímž svoji povinnost splnil. Žalovaná však své povinnosti vyplývající ze smluv nesplnila, neboť zapůjčenou částku právnímu předchůdci žalobce dosud v plné výši nevrátila. Vzhledem k tomu byla žalované stanovena ve výroku I. tohoto rozsudku povinnost vrátit žalobkyni (která se stala věřitelem pohledávky za žalovaným v důsledku jejího řádného postoupení) zbývající část zápůjčky včetně příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 850 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.