18 C 342/2021-14 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 28 014 Kč s příslušenstvím, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi [právnická osoba] jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem byla dne 2.9.2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž byla žalované poskytnuto 17.000 Kč. Žalovaná se zavázala částku včetně úroku ve výši 2 380 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a za hotovostní inkaso 6 800 Kč, stejně tak 406 Kč za službu životní pojištění zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 517 Kč v počtu 58. Úvěr měl být zaplacen do 13.10.2018. Žalovaná úvěr nesplácela řádně, a proto právní předchůdce žalobkyně zůstatek úvěru včetně příslušenství prohlásil za splatný. Žalovaná zůstatek nesplatila a je proto povinna hradit úrok z prodlení v zákonné výši. Pohledávka přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29.11.2019. Na dluh žalovaná uhradila 7 786 Kč. Dále byla mezi [právnická osoba] jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem byla dne 10.12.2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž bylo žalované poskytnuto 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala částku včetně úroku ve výši 3 400 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso 10 400 Kč, stejně tak546 Kč za službu životní pojištění zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 492 Kč v počtu 78. Úvěr měl být zaplacen do 13.10.2018. Žalovaná úvěr nesplácela řádně, a proto právní předchůdce žalobkyně zůstatek úvěru včetně příslušenství prohlásil za splatný. Žalovaná zůstatek nesplatila a je proto povinna hradit úrok z prodlení v zákonné výši. Pohledávka přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29.11.2019. Na dluh žalovaná uhradila 1 200 Kč. Žalobkyně dále požaduje z jednotlivých dlužných částek příslušenství uvedené ve výroku I. rozsudku. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. V posuzovaném případě soud postupoval podle shora uvedených ustanovení občanského zákoníku. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dvě písemné smlouvy o zápůjčce v souladu s ustanovením § 2390 a násl. občanského zákoníku. Těmito smlouvami se právní předchůdce žalobkyně zavázal zapůjčit žalované částku v celkové výši 37.000 Kč, žalovaná se naproti tomu zavázala tuto částku + souhrnný poplatek právnímu předchůdci žalobce vrátit v pravidelných týdenních splátkách. Právní předchůdce žalobkyně žalované částku 37.000 Kč předal, čímž svoji povinnost z uzavřených smluv splnil. Žalovaná však své povinnosti vyplývající ze smluv nesplnila, neboť zapůjčenou částku právnímu předchůdci žalobce dosud v plné výši nevrátila. Vzhledem k tomu byla žalované stanovena ve výroku I. tohoto rozsudku povinnost vrátit žalobkyni (který se stal věřitelem pohledávky za žalovanou v důsledku jejího řádného postoupení) zbývající část zápůjčky včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Žalované byla ke splnění této povinnosti dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. určena běžná třídenní lhůta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 573 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 121 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 014 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.