20 C 75/2021-19 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil žalobce tím, že žalovaný nedostál své smluvní a zákonné povinnosti splatit úvěr, který mu poskytl právní předchůdce žalobce. 2. Žalovaný nárok žalobce co do důvodu i výše uznal za správný podáním doručeným soudu dne [datum] a požádal o„ odložení splácení dluhu do propuštění z VTOS, tedy do [datum]“. 3. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 153a odst. 4 o.s.ř. a k vydání rozsudku pro uznání nenařídil jednání, neboť by konání jednání pouze zvýšilo náklady řízení, které by žalovaný byl povinen žalobci uhradit. <b>4. Podle § 153a odst. 1 věty prvé o.s.ř., uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.</b> 5. S ohledem na uznání žalovaného rozhodl soud rozsudkem pro uznání podle ustanovení § 153a odst. 1 o.s.ř. Povaha sporu, jehož předmětem je peněžité plnění z dvoustranného závazkového vztahu, nebrání vydání rozsudku pro uznání ve smyslu ustanovení § 153a odst. 2 o.s.ř. Při svém rozhodování vycházel soud toliko ze skutkových tvrzení žalobce a uznání žalovaného. 6. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobce jako důvodný. Právní vztah mezi účastníky se řídí právní úpravou smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž vznikla žalovanému povinnost splácet poskytnutý úvěr v dohodnutých měsíčních splátkách. Povinnost žalovaného vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané či zákonné lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Jelikož žalovaný této povinnosti nedostál, byla mu uložena rozhodnutím soudu. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobci rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. stanovil soud žalovanému povinnost plnění v měsíčních splátkách ve výši [částka], když vycházel z uznání žalovaného a z toho, že žalobce souhlasil se splátkovým kalendářem, který umožní žalovanému splatit dlužnou částku včetně příslušenství a náhrady nákladů řízení žalobce v horizontu dvou let. Dle přesvědčení soudu je částka [částka] měsíčně schopna v rozumném časovém horizontu uspokojit nárok žalobce (včetně náhrady nákladů řízení) a současně je žalovaný schopen ji reálně splácet, a to i za případné dočasné pomoci jemu blízkých osob mimo VTOS. Plynulost splácení je zajištěna ztrátou výhody splátek při nezaplacení kterékoliv ze splátek. Dle přesvědčení soudu není možno splácení dluhu odkládat do doby propuštění žalovaného z VTOS, neboť tím by došlo k neoprávněnému znevýhodnění žalobce. 9. Žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto postupem dle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, který ve věci procesně úspěšný nebyl. Náklady řízení žalobce tvoří soudní poplatek ve výši [částka] odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši [částka] za čtyři úkony právní služby (převzetí zastoupení a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu – odměna v plné výši, jednoduchá výzva k plnění a vyjádření k odporu žalovaného – odměna v poloviční výši) a náhrada hotových výdajů advokáta za čtyři úkony právní služby po [částka] dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši [částka]. I tuto povinnost je žalovaný povinen splnit ve shora uvedeném splátkovém kalendáři, platební místo k rukám advokátky mu bylo stanoveno dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.