10 C 121/2022-11 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 111.348,1 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru č. [bankovní účet] uzavřené mezi účastníky dne 6. 11. 2018. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkazy Smlouvou o úvěru ze dne 6. 11. 2018, stavem úvěru k datu 9. 1. 2022, obratovou historií úvěru, přehledem splátek úvěru, přehledem nezaplacených poplatků, potvrzením o odkladu splátek a výzvou k zaplacení ze dne 11. 1. 2022 a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 5. Dne 6. 11. 2018 uzavřeli účastníci Smlouvu o úvěru č. [bankovní účet], na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému nezajištěný spotřebitelských úvěr za účelem konsolidace úvěrů, který vyplatila rovnou na příslušné účty určené ke splacení konsolidovaných dluhů, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr žalobkyni splácet včetně úroku ve výši 12,4% ročně splátkami ve výši 2.171 Kč měsíčně s tím, že první splátka měla být zaplacena dne 20. 12. 2018 a poslední na 20. 11. 2025. Dne 10. 3. 2021 podal žalovaný insolvenční návrh a usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 4. 2021, č.j. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek žalovaného a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Vzhledem k tomu, že došlo k porušení podmínek smlouvy, byl ke dni 6. 4. 2021 úvěr zesplatněn. Dne 5. 8. 2021 vzal žalovaný svůj návrh na oddlužení zpět a insolvenční řízení bylo zastaveno. Žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, ač byl k úhradě vyzván dopisem ze dne 11. 1. 2022. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 7. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2393 a následujících občanského zákoníku, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve sjednané výši a žalovaný se jej zavázal žalobkyni splatit způsobem stanoveným ve smlouvě. Žalobkyně svůj závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky splnila, na straně žalovaného však v průběhu trvání smluvního stavu došlo k zahájení insolvenčního řízení, což je ve smyslu čl. 8 (e) smlouvy žalobkyně považováno za porušení podmínek smlouvy opravňující žalobkyni k postupu dle čl. 8 2. smlouvy. Žalobkyně proto úvěr ke dni 6. 4. 2021 zesplatnila. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, ač byl o úhradu dluhu upomínán, soud shledal žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl včetně požadovaných úroků a úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5.054 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4.454 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.