10 C 85/2022-13 — Okresní soud v Karlových Varech

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplacené zápůjčky. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci řízení uzavřeli dne 20. 6. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované téhož dne částku 3.500 Kč, a to na účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovaná měla poskytnuté finanční prostředky vrátit do 23. 7. 2019, což však neučinila. Vzhledem ke skutečnosti, že RPSN při uzavření smlouvy činila 10. 577 %, žalovaná se zavázala vedle poskytnuté jistiny ve lhůtě 30 dnů zaplatit dále poplatek ve výši 1.138 Kč, případně náklady v souvislosti s prodlením ve výši 2.500 Kč a smluvní pokutu ve výši 1.750 Kč, má soud smlouvu o zápůjčce mezi účastníky za neplatnou ve smyslu § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., tím spíše, že žalovaná se nacházela v pozici spotřebitele (§ 1810 a násl. téhož zákona), tudíž jí odepřel právní ochranu ve smyslu § 6, 8 téhož zákona a věc posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobě tak vyhověl jen co do jistiny dluhu a zákonného úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., v závislosti na výzvě k plnění ze dne 23. 11. 2021, ve zbytku pak nárok žalobkyně zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, neboť ve věci úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly. Výrok o povinnosti žalobkyně zaplatit nedoplatek SOP vychází z § 4 písm. i), vztažmo k pol. 1/1a) zákona č. 549/91 Sb., neboť z důvodů shora uvedených soud ve věci nevydal EPR.