11 C 101/2021-206 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 27.341 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení, které vzniklo žalovanému v souvislosti se smlouvou o úvěru [číslo] která byla uzavřena žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem dne 15. března 2020. Úvěr se týkal částky 30.000 Kč a byl žalovanému vyplacen na jeho účet č. [bankovní účet]. Žalobkyni byla podle smlouvy vrácena částka ve výši 2.659 Kč dne 9. 4. 2020. Žalobkyně následně zjistila, že žalovaný je omezen na svéprávnosti a to rozhodnutím Okresního soudu v Karlových Varech z 9. 5. 2019, č.j. 20 P 19/2007-380, kteréžto rozhodnutí předložil žalobkyni opatrovník žalovaného. Žalobkyně vycházela z toho, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť žalovaný zřejmě trpěl duševní poruchou již v době uzavírání smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 30.000 Kč, které bylo sníženo úhradou 2.659 Kč, domáhala se žalobkyně zaplacení žalované částky. Žalobkyně vyzývala výzvou z 27. 10. 2020 marně opatrovníka žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Namítal, že popírá, že by žalovaný obdržel od žalobkyně jakékoliv finanční prostředky. Žalovaný se ztotožňoval se žalobkyní v tom, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Podle názoru žalovaného muselo být žalobkyni zřejmé, že žalovaný je osobou handicapovanou, která si neuvědomuje význam uzavření smlouvy; konkrétně žalovaný namítal, že žalobkyni bylo předloženo oznámení o zvýšení invalidního důchodu. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 10. 7. 2020, sp.zn. 28 Cdo 527/2020-274 navrhoval žalovaný, aby se soud zabýval specifickými okolnostmi uzavření smlouvy (zda jednání žalobkyně nebylo jednání v rozporu s dobrými mravy). Žalovaný dále navrhoval, aby u zprostředkovatele bylo zkoumáno, zda zprostředkovatel obdržel provizi. Žalovaný poukazoval na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018, podle kterého je subjekt poskytující úvěr povinen osobu, která o úvěr žádá náležitě prověřit. Tato povinnost je dána věřiteli právě proto, aby nedocházelo k zneužívání osob postižených, nebo osob na hranici absolutní chudoby. Žalovaný namítal, že obdobná věc, týkající se žalovaného, je projednávána u zdejšího soudu pod sp.zn. 10 C 221/2020. Konečně žalovaný odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 221/2002 a rozhodnutí Ústavního soudu z 3. 9. 2019, sp.zn. I. ÚS 204/19 (podle kterých má být rozhodná otázka upotřebení získaných prostředků). 3. Mezi účastníky bylo nesporné: 1/ uzavření úvěrové smlouvy [číslo] z 15. 3. 2020 s výší úvěru 30.000 Kč, 2/ úvěrová smlouva byla uzavřena v době, kdy žalovaný byl omezen na způsobilosti k právním úkonům, a to rozsudkem zdejšího soudu z 9. 5. 2019 č. j. 20 P 19/2007-380 (právní moc 14. 6. 2019), dle nějž byl m.j. schopen se smluvně a majetkově zavazovat co do částky 1.000 Kč týdně, 3/ v souladu s úvěrovou smlouvou došlo k vyplacení poskytnutého úvěru ve výši 30.000 Kč na účet č. [bankovní účet], druh účtu m-KONTO, který byl zřízen a veden ve prospěch žalovaného; k vyplacení úvěru došlo dne 16. 3. 2020, 4/ po úhradě částky (první splátky) 2.659 Kč z 9. 4. 2020 činí nevrácená částka 27.341 Kč, 5/ Podání žaloby předcházela předžalobní výzva z 27. 10. 2020 (to bylo potvrzováno předžalobní výzvou s dokladem o doručení). 4. Mezi účastníky pak bylo sporné, zda okolnosti uzavření úvěrové smlouvy dovolovaly žalobkyni, popř. osobám, které za ni sjednávaly úvěrovou smlouvu se žalovaným poznat, že žalovaný je osobou postiženou a zda náležitě žalobkyně (prostřednictvím těchto osob) zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. 5. Soud bez dokazování rozhodl rozsudkem z 28. 7. 2021, č.j. 11 C 101/2021-35 a žalobě vyhověl v jistině 27.341 Kč s úrokem z prodlení z uvedené částky od 4. 5. 2021 do zaplacení (I.), zamítnul žalobu ohledně úroku z prodlení z uvedené částky od 16. 11. 2020 do 30. 5. 2021 (II.) a žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, avšak pouze v části představující zaplacený sodní poplatek 1.094 Kč (III.). K odvolání žalovaného bylo usnesením z 19. 10. 2021, č.j. 64 Co 232/2021-66 rozhodnuto o zrušení I. a III. výroku rozsudku soudu I. stupně a v tomto rozsahu byla věc vrácena k dalšímu řízení. Ve výroku II. nabyl rozsudek soudu I. stupně samostatně právní moci. Soud II. stupně vyšel z toho, že a) úvěrová smlouva je absolutně neplatná, o tom není ani mezi účastníky sporu, b) na účet, který byl veden na jméno žalovaného, byla převedena částka 30.000 Kč s tím, že žalovaných 27.341 Kč nebylo dosud vráceno. Soud poukázal na pravomocné rozhodnutí o omezení svéprávnosti vč. rozsahu takového omezení, tedy zákazu dispozice s částkou přesahující 1.000 Kč týdně s tím, že nad tento limit není žalovaný způsobilý se smluvně zavazovat, nebo jinak právně jednat. Uvedené omezení pak trvá od roku 2007 za vícenásobného posuzování zdravotního stavu žalovaného (to vyplývá ze spisu Okresního soudu Plzeň - město sp.zn. 99 P 69/2021). Nebylo pak podstatné, zda žalovaný peněžní prostředky fakticky spotřeboval; důkazní prostředky, které k tomu žalovaný před vydání rozhodnutí soudu I. stupně označil, nebyly způsobilé tuto skutečnost prokázat. Soud II. stupně však dal žalovanému za pravdu v tom, že soud I. stupně se nedostatečně vypořádal se všemi okolnostmi, které jsou pro posouzení opodstatněnosti žaloby významné (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 527/2020 které přisvědčuje objektivnímu charakteru bezdůvodného obohacení, avšak připouští, že okolnosti, za kterých k obohacení osoby s omezenou svéprávností došlo, mohou vést k závěru o rozporu práva na vydání obohacení s dobrými mravy podle § 2 odst. 3 o.z., popř. o zneužití práva dle § 8 o.z.). Konkrétně šlo o to, zda poskytovateli plnění, musela či nemusela být nezpůsobilost příjemce k právnímu jednání známa, což ostatně akcentoval Ústavní soud v nálezu z 7. 9. 2021, sp.zn. II. ÚS 1292/21. 6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru z 15. 3. 2020 vyplývalo, že žalobkyně zastoupená [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec] uzavřela se žalovaným, bydlištěm [ulice a číslo] [obec], adresou pro doručování [adresa žalovaného], který měl být splácen ve splátkách po 2.659 Kč měsíčně, celkem měla být zaplacena částka 95.724 Kč, RPSN činila 162,46 %, zápůjční úroková sazba 100,48 % p.a. Z potvrzení o zřízení účtu, který byl v souvislosti se sepisováním úvěrové smlouvy předložen, vyplývalo, že m [právnická osoba] měla potvrzovat žalovanému k 3. 1. 2020 vedení účtu [bankovní účet] znějícího na jméno žalovaného pod uvedenou adresou trvalého pobytu a příslušným rodným číslem. V souvislosti se sjednáváním úvěrové smlouvy byla předložena též pracovní smlouva, kterou uzavíral [právnická osoba] jako zaměstnavatel a [celé jméno žalovaného] jako zaměstnanec na dobu 20 hodin týdně, sjednaný druh práce - pracovník restauračního provozu s nástupem od 17. 6. 2019; místo výkonu práce bylo sjednáno v [obec]. Dále byly předloženy potvrzení o provedení transakce ohledně účtu žalovaného vystavené 10. 3. 2020 týkající se příchozí platby 16.070 Kč dne 7. 2. 2020 od odesílatele AmRest, a potvrzení z téhož dne týkající se příchozí platby 16.690 Kč dne 9. 1. 2020 od téhož odesílatele na stejné č. účtu. Z hodnocení klienta z 15. 3. 2020 soud zjistil, že zástupce žalobkyně ([jméno] [anonymizováno]) vyplnila informace poměrech žalovaného, tj. čistý měsíční příjem 16.000 Kč ze zaměstnání, 3.410 Kč výdaje (životní minimum), 1.700 Kč (bydlení, nájemné). Žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba] od 1. 11. 2019 na dobu neurčitou, žije sám, má maturitu a bydlí ve vlastním bytě. Dále v souvislosti se sepisováním úvěrové smlouvy byl předkládán občanský průkaz žalovaného, jehož kopie byla vytvořena 15. 3. 2020 vč. souhlasu žalovaného s uchováváním kopie občanského průkazu. 7. Pokud bylo předloženo oznámení o využití ochranné doby z 23. 5.2020, pak na hodnocení schopností žalovaného nemá vliv. Žalovaný nepochybně nebyl, jak je dále zřejmé z obsahu opatrovnického spisu a výpovědi svědkyně [příjmení] a žalovaného, chápat smysl ochranné lhůty. I pokud oznámení podepsal, nepochybně nebyl uvedený úkon nesen bezvadnou vůlí žalovaného. 8. Ze zprávy m [právnická osoba] z 1. 6. 2022 soud zjistil, že účet [bankovní účet] je již uzavřený. Žalovaný byl jeho majitelem s tím, že z potvrzení o provedení transakce z 1. 6. 2022 vyplývalo, že byla odepsána částka 2.659 Kč na účet příjemce žalobkyně 8. 4. 2020. Z výpisu z účtu pak vyplývalo, že účet byl veden od 11. 3. 2020, kdy byl založen, 12. 3. 2020 na něj byla připsána částka 30.000 Kč z titulu poskytnutí úvěru, následující den 14. 3. 2020 byla na jiný účet odeslána částka 1.000 Kč, dne 16. 3. 2020 byla připsána částka 30.000 Kč od žalobkyně, poté pak byly prováděny výběry z bankomatů (v [obec]), které vedly k odčerpání finančních prostředků. Čerpání úvěrových částek pak bylo činěno opakovaně (po ověření zůstatku na účtu), a to způsobem, který popsal soud II. stupně. Z účtu byla provedena i jedna splátka předmětného úvěru. Z d