13 C 253/2022-19 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobou ze dne 24. 6. 2022 žalobkyně navrhovala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 29.425 Kč s příslušenstvím, skutkově uváděje, že mezi právním předchůdcem žalobkyně jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 14. 7. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25.000 Kč. Žalovaný se zavázala úvěr splatit včetně příslušenství do 13. 8. 2021, což neučinil. Přes předžalobní výzvu zůstala neuhrazena žalovaná částka sestávající z neuhrazené jistiny, úroku, úroku z prodlení, smluvní pokuty. Podáním z 18.7.2022 vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět. Účastníci řízení byli vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Jelikož se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, měl soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a rozhodl jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud jednání nenařizoval (§ 115a o.s.ř.). Z listinných důkazů soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 14. 7. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve lhůtě do 13. 8. 2021, za podmínek uvedených ve smlouvě. Žalovaný ničeho nezaplatil přes upomínky. Dne 8. 12. 2021 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, postoupení bylo oznámeno. Žalovaný ničeho neuhradil přes předžalobní výzvu. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobkyně na zaplacení jistiny s příslušenstvím jako důvodný, jak uvedeno ve výroku I rozhodnutí. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byl sjednán závazek poskytnout žalovanému úvěr. Tento právní vztah odpovídá smlouvě o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž vznikla žalovanému povinnost splatit poskytnutý úvěr ve sjednané lhůtě. Tuto svoji povinnost žalovaný nesplnil řádně, úvěr se stal splatným. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na vrácení jistiny včetně úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, a to v zákonné výši, jak uvedeno ve výroku rozhodnutí. Aktivní legitimace žalobkyně je dána, neboť postoupením pohledávky se stala věřitelem žalovaného. Soud se platností předmětné smlouvy nezabýval (ve smyslu § 1813 občanského zákoníku smlouvu neposuzoval), neboť předmětem řízení nebyly žádné jiné smluvní nároky, kdy ohledně těchto byla žaloba vzata zpět. Výrok II. je odůvodněn ustanovením § 96 o.s.ř. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1, § 142a) o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, přísluší jí tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1178 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 900 Kč (odměna za tři úkony právní služby po 300 Kč) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty.