13 C 261/2022-29 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 12.979,50 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývající žalovanému ze Smlouvy o úvěru č. SU4002289918 uzavřené mezi účastníky dne 21.4. 2019. V této smlouvě, která se týkala poskytnutí částky 11.211 Kč na nákup movité věci – mobilního telefonu, se žalovaný zavázal úvěr uhradit v 10 měsíčních splátkách po 1.237 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení se splácením čerpaného úvěru neuhrazením splátek, došlo k zesplatnění úvěru k 16. 9. 2019. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.327,25 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného, který měl vykázáno doručení předvolání k jednání dnem 6.9.2022, rozhodl na základě provedených listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 21.4.2019 soud zjistil, že žalobkyně jako věřitel (prostřednictvím [právnická osoba]) a žalovaný jako klient uzavřeli smlouvu o úvěru na koupi zboží (mobilního telefonu), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku 11.211 Kč na financování nákupu mobilního telefonu. Úvěr byl splatný 10 splátkami po 1.237 Kč k 15. dni kalendářního měsíce za podmínek uvedených ve smlouvě, při sjednaném úroku 22,72 % p.a., RPSN 25,27 %. V případě prodlení delšího 30 dnů se zaplacením měsíční splátky měl věřitel právo prohlásit úvěr za splatný (od smlouvy odstoupit). Smlouva odkazovala na Sazebník s úrokovými sazbami a seznamem poplatků a podmínek pro jejich účtování. Smluvní podmínky odpovídaly formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. 5. Z potvrzení o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému prostřednictvím subjektu [právnická osoba] úvěr ve výši 11.211 Kč dne 24.4.2019. 6. Z přehledu plateb ke smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný splátky řádně nehradil. 7. Z dopisu z 30.9.2019 soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila pro prodlení žalovaného s úhradou splátek k 16. 9. 2019, s výší pohledávky 13.152,25 Kč. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 21. 3. 2022 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzývala k dobrovolné úhradě dluhu. 9. Soud výše uvedená dílčí skutková zjištění převzal za svůj skutkový závěr ve věci. 10. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. V souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., na základě skutkového stavu, jak uvedeno shora, shledal soud žalobou uplatněné nároky včetně příslušenství důvodnými, neboť mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah, jehož právním důvodem vzniku byla předmětná smlouva o úvěru, přičemž žalovaný porušil své právní povinnosti, když sjednané splátky úvěru nesplácel řádně, věřitel v souladu s obchodními podmínkami svým oznámením úvěr prohlásil za splatný, jak uvedeno ve skutkových zjištěních. Ve smyslu ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. se žalovaný dnem následujícím po dni zesplatnění ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazků, když výši úroku z prodlení soud stanovil v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Důvodným soud shledal nárok na smluvní pokutu, která byla sjednána v souladu s ust. §2048 občanského zákoníku, a to za období prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Soud neshledal žádné důvody pro něž by předmětná smlouva byla neplatnou ve smyslu § 580, § 1813 občanského zákoníku. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, § 142a) o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7.789 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6,7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12.979.50 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., za jeden úkon právní služby (účast u jednání soudu) po 1620 Kč, jeden režijní paušál po 300 Kč dle § 13, náhradu za ztrátu času ve výši 800 Kč dle § 14, náhrady cestovného ve výši 1.856 Kč (dle písemné specifikace) za užití vozidla 6AN6478, jakož i DPH se k tomuto vtahující ve výši 1213 Kč. Novela advokátního tarifu účinná od 1. 7. 2014 respektuje nosné důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/2011 a rozhodnutí z 29. 5. 2012 sp. zn . ÚS 988/2012, z obsahu žaloby se podává, že se jedná o formulářovou žalobu. Z informačního systému ISAS se podává, že žalobkyně u soudu podala řadu žalob na plnění (na úhradu nesplaceného úvěru), přičemž se jedná právě o žaloby uplatněné návrhy ve skutkově obdobných věcech. Nelze tak přisvědčit žalobkyni ohledně té skutečnosti, že by nebylo na místě aplikovat ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť doplnění konkrétní skutečnosti ohledně data uzavření smlouvy, důvodu zániku smlouvy, výši dlužné částky, je právě a jen doplněním individualizačních údajů do jinak typizované (formulářové) žaloby. S ohledem na zásadu přiměřenosti tak soud podepsaný ve věci aplikoval advokátní tarif ve znění účinném od 1.7.2014.