13 C 391/2021-13 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se žalobou ze dne 18.10.2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částky 147.529,15 Kč s příslušenstvím, skutkově uváděje, jak uvedeno v žalobě. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a) o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 14. 1. 2022. Na základě listinných důkazů, nesporných skutečností soud zjistil následující skutkový stav: Dne 29.9.2019 byla mezi [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle níž se banka zavázala žalovanému poskytnout úvěr v částce 150.000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splácet ve 120 měsíčních splátkách po 2.511,76 Kč sestávajících z jistiny a smluvního úroku, součástí smlouvy byly produktové podmínky pro osobní úvěry, úrok byl sjednán ve výši 15. 99 % p.a., RPSN ve výši 17,21 %. Žalovaný úvěr čerpal ve sjednané výši, a to převodem na účet č. [bankovní účet]. Dle výpisu z úvěrového účtu ke smlouvě žalovaný splátky nehradil řádně. [příjmení] dopisem z 12.4.2021 úvěr zesplatnila s výší pohledávky 162.988,23 Kč. Dne 27.4.2021 banka uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem. Zůstala neuhrazena pohledávka ve výši 146.262,15 Kč na jistině, poplatky ve výši 1.267 Kč, kapitalizovaný úrok a úrok z prodlení. Žalovaným nebylo ničeho zaplaceno přes předžalobní výzvu. V souladu s ustanovením § 2395 občanského zákoníku, na základě skutkového stavu, jak uvedeno shora, shledal soud žalobou uplatněný nárok včetně příslušenství důvodným, neboť mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl právní vztah, jehož právním důvodem vzniku byla předmětná smlouva o úvěru, přičemž žalovaný porušil své právní povinnosti, když sjednané splátky úvěru nesplácel řádně, věřitel v souladu s čl. 12 produktových podmínek svým oznámením úvěr prohlásila za splatný, jak uvedeno ve skutkových zjištěních. Ve smyslu ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. se žalovaný dnem následujícím po dni zesplatnění ocitl v prodlení s plněním svého peněžitého závazku, když výši úroku z prodlení soud stanovil v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výši úroku ve smluvené výši. Aktivní legitimace žalobkyně ohledně žalobou uplatněného nároku je dána, neboť žalobkyně se na základě smlouvy o postoupení pohledávky stala věřitelem žalovaného. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., § 142a o. s. ř.. Soud žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatňování práva, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5902 Kč, náhrady nákladů právního zastoupení, tj. odměny advokáta za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby, předžalobní výzva) po 7020 Kč dle § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tří režijních paušálech po 300 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jakož i DPH ve výši 21 % z těchto nákladů dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem ve výši, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.