13 C 47/2022-13 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se žalobou z 23. 11. 2021 domáhala zaplacení částky 12.000 Kč s příslušenstvím, skutkově uváděje, jak uvedeno v žalobě. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci dle § 115a) o.s.ř. rozhodl bez nařízení jednání. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 20. 11. 2020 soud zjistil, že obsahem smluvního vztahu je závazek právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12.000 Kč a závazek žalovaného tuto částku vrátit do 20. 1. 2021. Z výzvy k plnění soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svojí pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 12.000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit ve sjednané lhůtě. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, právnímu předchůdci žalobkyně ničeho nezaplatil. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovaným v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny. Žalovanému se dostalo plnění ve výši 12.000 Kč, v souladu se smlouvou, a proto je povinen poskytnuté plnění vrátit. Žalovanému tak uložena povinnost k plnění, včetně úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jak uvedeno ve výroku I. rozhodnutí. Vzhledem ke skutečnosti, že předmětem řízení nebyly žádné jiné nároky ze smlouvy, soud se platností předmětné smlouvy ve smyslu § 1813 občanského zákoníku nezabýval. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., § 142a o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a soud jí přiznal právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatňování práva, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, náhrady nákladů právního zastoupení, tj. odměny advokáta za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby, předžalobní výzva) po 300 Kč, dle § 14b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., třech režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jakož i DPH ve výši 21 % z těchto nákladů dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem ve výši, jak uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Novela advokátního tarifu účinná od 1. 7. 2014 respektuje nosné důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 sp. zn. I. ÚS 3923/2011 a rozhodnutí z 29. 5. 2012 sp. zn . ÚS 988/2012, z obsahu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu se podává, že se jedná o formulářovou žalobu. S ohledem na zásadu přiměřenosti tak soud podepsaný ve věci aplikoval advokátní tarif ve znění účinném od 1. 7. 2014.