14 C 120/2022-12 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 19.483,80 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru č. uzavřené mezi účastníky dne 4. 5. 2017. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. Soud provedl důkazy Smlouvou o úvěru ze dne 4. 5. 2017, Obchodními podmínkami žalobkyně, výpisy z kartového účtu, stavem úvěru k datu 30. 11. 2021 a výzvou ze dne 30. 11. 2021 a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dne 4. 5. 2017 uzavřeli účastníci Smlouvu o úvěru (kreditní karty pro soukromou klientelu), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr poskytovaný prostřednictvím kartového účtu s možností opakovaného čerpání a splácení do výše limitu 24.000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr žalobkyni splácet včetně úroku stanoveného pevnou částkou v závislosti na výši vyčerpaného a nesplaceného ú) věru (10 Kč za každých 500 Kč z vyčerpaného a nesplaceného úvěru). V čl. 20 a) a [číslo]. Obchodních podmínek bylo ujednáno právo žalobkyně pozastavit čerpání úvěru a zablokovat kreditní kartu, bude-li zjištěno, že proti žalovanému je vedeno insolvenční řízení. Dne 10. 3. 2021 podal žalovaný insolvenční návrh a usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 4. 2021, č.j. KSPL 29 INS 4608/2102 byl zjištěn úpadek žalovaného a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Dne 6. 4. 2021 převedla žalobkyně úvěr žalovaného na evidenční pohledávku [číslo] přihlásila svou pohledávku za žalovaným do insolvenčního řízení. Dne 5. 8. 2021 vzal žalovaný svůj návrh na oddlužení zpět a insolvenční řízení bylo zastaveno. V přihlášce do insolvenčního řízení vyčíslila žalobkyně svou pohledávku za žalovaným částkou 19.483,80 Kč, z toho na jistině částkou 18.743,80 Kč a částkou 740 Kč na úroku za období od 10. 1. 2021 do 10. 3. 2021. Žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, ač byl o úhradu upomínán dopisem ze dne 30. 11. 2021. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2393 a následujících občanského zákoníku, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve sjednané výši a žalovaný se jej zavázal žalobkyni splatit způsobem stanoveným ve smlouvě. Žalobkyně svůj závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky splnila, na straně žalovaného však v průběhu trvání smluvního stavu došlo k zahájení insolvenčního řízení, což je ve smyslu čl. 20) obchodních podmínek žalobkyně považováno za zvláštní skutečnost opravňující žalobkyni k postupu dle čl. 20 3. obchodních podmínek - pozastavení čerpání úvěru a k blokaci kreditní karty. Žalobkyně sice svou pohledávku za žalovaným v částce 19.483,80 Kč (jistina 17.743,80 Kč a řádný úvěr za období do 10. 1. 2021 do 10. 3. [číslo] ve výši 740 Kč) přihlásila do insolvenčního řízení, avšak jelikož žalovaný vzal svůj insolvenční návrh zpět, nemohla být pohledávka přihlášená žalobkyní v průběhu insolvenčního řízení uspokojena. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, ač byl o úhradu dluhu upomínán, soud shledal žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl včetně požadovaných úroků a úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.