14 C 330/2022-37 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 11.506,32 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 12. 3. 2021 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. 2. Vzhledem ke skutečnosti, že z žalobních tvrzení nebyly zřejmé všechny skutečnosti, které byly podstatné pro posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně, soud žalobkyni přípisem ze dne 26. 9. 2022 vyzval k doplnění tvrzení v tom směru, jakou celkem částku žalovaný v průběhu smluvního vztahu na základě úvěrové smlouvy vyčerpal (jednalo se o revolvingový úvěr z možností opakovaného čerpání úvěru), jakou částku právnímu předchůdci žalobkyně a žalobkyni uhradil, a dále aby specifikovala výpočet žalované částky 11.506,32 Kč, t. j. z jakých jednotlivých nároků se uvedená částka skládá (jistina, smluvní pokuty, úroky, poplatky apod.). Žalobkyně na výzvu soudu reagovala podáním ze dne 3. 10. 2022, v němž uvedla, že žalovaný čerpal finanční prostředky v různé výši celkem 4 x, k datu 9. 3. 2022 činil dluh žalovaného částku 21.506,32 Kč sestávající ze součtu výběrů a poplatků za výběry ve výši 15.754,84 Kč snížených již o případné úhrady, dále z náhrad účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč (3 x 250 Kč) dle čl. VI. Odst. 1 písm. a) smlouvy a z úroků za období čerpání ve výši 5.001,48 Kč dle čl. II. odst. 4 smlouvy a že žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil částku 29.000 Kč a žalobkyni částku 10.000 Kč, dluh tedy činí 11.506,32 Kč. Jelikož žalobkyně ve svém podání ze dne 3. 10. 2022 nedoplnila všechna požadovaná tvrzení dle výzvy soud, soud ji opětovně vyzval přípisem ze dne 13. 10. 2022 k doplnění tvrzení, a to jakou celkovou částku žalovaný vyčerpal (žalobkyně uváděla výši dluhu po zápočtu úhrad) a jakým způsobem byl vyčíslen dluh 11.506,32 Kč, tedy jakou částku představuje jistina, jakou úroky a jakou poplatky a smluvní pokuty. Žalobkyně na opakovanou výzvu soudu nikterak nereagovala. Soud tedy nařídil ústní jednání, žalobkyně se však k ústnímu jednání nedostavila, svou neúčast omluvila s odkazem na procesní ekonomii. 3. Žalovaný uváděl, že do prodlení s úhradou splátek se dostal z důvodu ztráty zaměstnání, žádal tehdy telefonicky i písemně žalobkyni o splátkový kalendář, bylo mu však řečeno, že splátkový kalendář neumožňují. Žalobkyni krom částky 10.000 Kč uhradil ještě v listopadu 2022 částku 1.000 Kč. 4. Podle § 101 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení. K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. 5. Úprava v § 101 o. s. ř. navazuje na povinnost účastníka v žalobě vylíčit rozhodující skutečnosti (srov § 79 o. s. ř.). V návrhu na zahájení řízení (žalobě) jde sice o zásadní určení skutku tak, aby žaloba byla projednatelná, a musí v něm být vylíčeny všechny právně významné skutečnosti; jen tak bude v návrhu uplatněné právo vyplývat ze skutečností uvedených žalobcem. V návaznosti na žalobu se pak povinnost uložená účastníku v § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. týká všech významných skutečností pro rozhodnutí věci, přičemž určení těchto skutečností závisí na právní kvalifikaci skutku dle soudem aplikované skutkové podstaty právní normy. Zbývající (ve smyslu chybějící) tvrzení – ve srovnání s těmi, která účastník uvedl v žalobě anebo ve vyjádření k ní – je proto povinen uvést v dalším průběhu řízení, přičemž úplnost skutkových tvrzení v žalobě a ve vyjádření k ní soud posuzuje na základě předběžné právní kvalifikace skutkového děje (skutku), který žalobci slouží k odůvodnění nároku, a na základě skutkových okolností, na nichž žalovaný buduje obranu proti uplatněnému nároku. 6. V posuzovaném případě se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11.506,32 Kč a svůj požadavek odvozovala z ujednání ve smlouvě o revolvingovém úvěru, nicméně dle názoru soudu bylo na místě aplikovat na vztah účastníků normy upravující bezdůvodné obohacení. Soud totiž jak při předběžném posouzení žalobního nároku, tak po provedeném dokazování dospěl k závěru, že z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) je nutné posoudit smlouvu o revolvingovém úvěru jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku pro nevyváženou úpravu práv a povinností smluvních stran (při splatnosti na dobu jednoho roku úrok 10,5 % měsíčně, t. j. 126 % ročně, RPSN 231,9 %, smluvní pokuta 0,1 % denně) a pro její nespravedlnost a rozpor s dobrými mravy. Pokud se žalovanému dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, vznikla mu povinnost dle ust. § 2993 občanského zákoníku žalobkyni vrátit poskytnuté plnění (vyčerpaný úvěr) z titulu bezdůvodného obohacení, na ostatní nároky odvozené z ujednání v neplatné smlouvě žalobkyni nárok nevznikl. Pro právní posouzení věci a posouzení oprávněnosti výše nároku žalobkyně bylo nutné, aby žalobkyně doplnila svá tvrzení o údaje - jakou celkem částku žalovaný v průběhu smluvního vztahu na základě úvěrové smlouvy vyčerpal (jednalo se o revolvingový úvěr z možností opakovaného čerpání úvěru a žalobkyně uváděla pouze výši dluhu po zápočtu úhrad), jakou částku právnímu předchůdci žalobkyně a z jakých jednotlivých nároků se žalovaná částka skládá (jistina, smluvní pokuty, úroky, poplatky apod.). Po opakované písemně výzvě soudu žalobkyně doplnila údaj o celkové výši úhrad žalovaného v částce 39.000 Kč, další požadovaná tvrzení nedoplnila. Soud následně nařídil ústní jednání, k němuž se žalobkyně nedostavila, a vzhledem k tomu, že nebylo zřejmé, na základě jakých skutečností žalobkyně dospěla k výpočtu dlužné částky, soud žalobu zamítl pro neunesení povinnosti tvrzení Soud má za to, že žalobkyně se svou neúčastí na ústním jednání zbavila možnosti být soudem poučena o nutnosti doplnění skutkových tvrzení, a to zvláště za situace, kdy jí byl odlišný právní názor soudu na posouzení platnosti smlouvy znám (byl jí doručen spolu s výzvou dle ust. § 115a o. s. ř. dne 13. 9. 2022) a kdy žalobkyně s ohledem na opakované výzvy soudu o absenci podstatných skutkových tvrzení věděla. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že i kdyby nebyla soudem posouzena úvěrová smlouva jako celek neplatná, a jako neplatná by byla posouzena jen některá její ujednání, nemělo by to na soudem učiněné závěry a jeho rozhodnutí vliv, neboť ani v takovém případě by nebyla skutková tvrzení žalobkyně dostatečná (žalobkyně nespecifikovala výši celkem vyčerpaného úvěru a ani strukturu žalované částky nespecifikovala). 7. Výrok o náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval.