14 C 60/2022-13 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. 2. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1.662,03 Kč s příslušenstvím představující nepovolený debetní zůstatek na účtu žalované zřízeném u [právnická osoba] dle Smlouvy o účtu [číslo] ze dne 31. 8. 1998. 3. Podle § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne 31. 8. 1998 byla mez [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena smlouva o účtu [číslo] na základě které byl žalované zřízen sporožirový účet. Dne 18. 10. 2002 byla mezi týmiž účastníky uzavřena Smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byl žalované na běžném účtu poskytnut kontokorentní úvěr do sjednaného limitu [číslo] |Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet včetně úroku ve výši 18,9 % ročně a poplatků dle Sazebníku Nedílnou součástí obou smluv byly Všeobecné obchodní podmínky [obec] spořitelny. Žalovaná překročila stanovený limit kontokorentu a dostala se do nepovoleného debetního zůstatku ve výši 1.662,03 Kč, který na výzvu právního předchůdce žalobkyně neuhradila. Právní předchůdce žalobkyně převedl následně pohledávku na zaplacení celého kontokorentu dne 1. 10. 2020 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzval žalovanou k úhradě celého dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2021 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně k datu postoupení 1. 7. 2021 vyčíslila pohledávku za žalovanou částkou 1.662,03 Kč na jistině, částkou 24,70 Kč na úroku z úvěru do 1. 7. 2021 a částkou 21,73 Kč na úroku z prodlení do 1. 7. 2021. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům (podle § 3028 odst. 3 z.č. 89/2012 Sb. soud vycházel z hmotněprávní úpravy účinné do 31. 12. 2013): V souladu s ust. § 3028 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. aplikoval soud na právní poměry účastníků právní úpravu účinnou do 31. 12. 2013, tj. obchodní zákoník č. 513/1991 Sb. a občanský zákoník č. 40/1964 Sb. 6. Podle ustanovení § 708 odst. 1 obchodního zákoníku smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby. 7. Podle ustanovení § 711 obchodního zákoníku smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.). 8. Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o běžném účtu ve smyslu § 708 odst. 1 obchodního zákoníku, a následně smlouva o úvěru dle ust. § 497 obchodního zákoníku, na základě které byl žalované umožněno čerpat z účtu peněžní prostředky do výše sjednaného úvěrového limitu v souladu s § 711 obchodního zákoníku a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem splácet spolu se sjednaným úrokem. Žalovaná porušila své povinnosti vyplývající ze smlouvy, neboť překročila povolený úvěrový limit a proto právní předchůdce žalobkyně využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, a žádal zaplacení celé dlužné částky včetně sjednaných úroků a poplatků. Vzhledem ke skutečnosti, že pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla dle ust. § 524 a násl. občanského zákoníku platně postoupena na žalobkyni, shledal soud žalobu oprávněnou a žalobě vyhověl včetně požadovaného sjednaného úroku a úroku z prodlení uplatněného v souladu s § 517 odst. 2 občanského zákoníku, dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1.662,03 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.