15 C 348/2022-16 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 17.775 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 15. 12. 2020. 2. Podle § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení nečinný, provedl soud pouze listinné důkazy předložené žalobkyní, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný a žalobkyně dne 15. 12. 2020 uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 16.300 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit včetně poplatku ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru (3.260 Kč) a úroku z úvěru ve výši 20 % měsíčně, to vše ve formě měsíčních splátek v minimální měsíční výši 1/5 zůstatku dluhu, nejméně však ve výši 300 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splacením dluhu či jeho části byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně za každý započatý kalendářní měsíc prodlení do výše poloviny čerpaného úvěru a 200 Kč (jako kompenzaci vzniklých nákladů) za každý i započatý kalendářní měsíc prodlení. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy ověřovala příjem žalovaného a jeho dluhové zatížení. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 25.719 Kč. Dopisem ze dne 8. 7. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění dluhu. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1813 občasného zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 6. Podle § 1815 k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 7. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 8. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 16.300 Kč. Žalobkyně dle tvrzení uvedeného v žalobě zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Toto své tvrzení však žádným způsobem nedoložila. Žalovaný své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy řádně neplnil a žalobkyni uhradil částku 25.719 Kč. S ohledem na skutečnost, že na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku), podrobil soud smluvní ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a zvažoval, zda předmětná smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé, které se nemá dostat soudní ochrany (viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní, přičemž jako příklad uvedl smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutu ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek s tím, že na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokutě 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli. 9. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany, s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, neboť RPSN dle smlouvy činí v ideálním případě splacení do jednoho měsíce 519 % (čl. 9 Smlouvy o úvěru), úroky činí cca 240 % ročně (20 % měsíčně), poplatek představuje 20 % z jistiny a výše smluvní pokuty činí 0,1 % denně z částky, se kterou je žalovaný v prodlení a dále 200 Kč měsíčně. I když se smlouva snaží zmírnit tvrdost smlouvy vůči dlužníku limitací doby prodlení, a tím i limitací požadavku vysokých smluvních úroků, požadavkem úroků až od druhého měsíce po čerpání (první měsíc je evidentně saturován požadavkem na poplatek ve výši 20 % z jistiny), základní nastavení úvěru je výrazným způsobem nevyvážené. 10. S ohledem na shora uvedené proto dospěl soud k závěru, že posuzovaná smlouva o úvěru je dle § 580 odst. 1, § 580 věta první občanského zákoníku jako celek neplatná z důvodu výrazné nevyváženosti práv a povinnosti smluvních stran pro rozpor s dobrými mravy. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalovanému dostalo plnění ve výši 16.300 Kč v souladu s neplatnou smlouvou a že žalovaný žalobkyni uhradila částku 25. 719 Kč, tedy částku vyšší než mu byla poskytnuta, soud žalobu zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když plně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. 12. Povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč za žalobu byla žalobkyni uložena dle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v souladu s položkou 2.2. a [číslo]) Sazebníku soudních poplatků (soudní poplatek činí v daném případě 1.000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila 800 Kč, nedoplatek tak činí 200 Kč).