18 C 194/2022-38 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 10 316 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi [právnická osoba] jako zapůjčitelem (dále jen„ Provident“) a žalovaným jako vydlužitelem byla dne 5. 8. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě níž byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku včetně souhrnného poplatku ve výši 8 561 Kč zaplatit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 310 Kč s datem poslední splátky 29. 9. 2017. Žalovaný zápůjčku nesplácel a Provident proto zůstatek zápůjčky včetně příslušenství prohlásil za splatný. Žalovaný zůstatek zápůjčky nesplatil a je proto povinen hradit smluvní úrok a úrok z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019 uzavřené mezi žalobcem a Providentem. Dále byla mezi Providentem jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem dne 17. 4. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce č. 588722639, na základě níž byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku včetně souhrnného poplatku ve výši 15 410 Kč zaplatit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 557 Kč. Žalovaný zápůjčku nesplácel a Provident proto zůstatek půjčky včetně příslušenství prohlásil za splatný. Žalovaný zůstatek zápůjčky nesplatil a je proto povinen hradit smluvní úrok a úrok z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019 uzavřené mezi žalobcem a Providentem. Žalobce dále požaduje z jednotlivých dlužných částek příslušenství uvedené ve výroku I. rozsudku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. V posuzovaném případě soud postupoval podle shora uvedených ustanovení občanského zákoníku. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dvě písemné smlouvy o zápůjčce v souladu s ustanovením § 2390 a násl. občanského zákoníku. Těmito smlouvami se právní předchůdce žalobce zavázal zapůjčit žalovanému částku v celkové výši 28 000 Kč, žalovaný se naproti tomu zavázal tuto částku a souhrnný poplatek právnímu předchůdci žalobce vrátit v pravidelných týdenních splátkách. Právní předchůdce žalobce žalovanému částku 28 000 Kč předal, čímž svoji povinnost z uzavřených smluv splnil. Žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smluv nesplnil, neboť zapůjčenou částku právnímu předchůdci žalobce dosud v plné výši nevrátil. Vzhledem k tomu byla žalovanému stanovena ve výroku I. tohoto rozsudku povinnost vrátit žalobci (který se stal věřitelem pohledávky za žalovaným v důsledku jejího řádného postoupení) zbývající část zápůjčky včetně příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Žalovanému byla ke splnění této povinnosti dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. určena běžná třídenní lhůta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 679,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 316 Kč sestávající z částky 1 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 520 Kč ve výši 1 159,20 Kč.