18 C 254/2022-16 — Okresní soud v Karlových Varech

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplacené zápůjčky. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci řízení uzavřeli dne 3. 9. 2020 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku 3 500 Kč, a to na účet žalovaného č. 1 [bankovní účet] uvedeného dne. Žalovaný měl poskytnuté finanční prostředky vrátit do 3. 10. 2020, a to spolu s poplatkem 1 138 Kč, což však neučinil, na dluh uhradil toliko 1 689 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že RPSN při uzavření smlouvy činil 3 353 %, žalovaný se zavázal vedle poskytnuté jistiny zaplatit do 30 dnů, dále poplatek ve výši 1 138 Kč, případně náklady v souvislosti s prodlením a smluvní pokutu, má soud smlouvu o zápůjčce mezi účastníky za neplatnou ve smyslu § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., tím spíše, že žalovaný se nacházel v pozici spotřebitele (§ 1810 a násl. téhož zákona), tudíž jí odepřel právní ochranu ve smyslu § 6, 8 téhož zákona a věc posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobě tak vyhověl jen co do jistiny dluhu a zákonného úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 zákona č, 89/2012 Sb., při započtení částky žalovaným uhrazené tj. 1 689 Kč a ve zbytku pak nárok žalobkyně zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když jejich poměr úspěch a neúspěchu v řízení byl prakticky totožný. Výrok o povinnosti žalobkyně zaplatit nedoplatek SOP vychází z § 4 písm. i), vztažmo k pol. 1/1a) zákona č. 549/91 Sb., neboť z důvodů shora uvedených soud ve věci nevydal EPR.