18 C 413/2022-12 — Okresní soud v Karlových Varech

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu postižního práva proti žalovanému ve výši žalované částky, kterou způsobil poškozenému na vozidle [příjmení] [jméno], [registrační značka] majitele [jméno] [příjmení], když tuto škodu uhradila žalobkyně, neboť žalovaný neměl v den nehody sjednáno povinné smluvní pojištění k vozu [příjmení] [jméno], [registrační značka]. [anonymizováno] uhradila pojišťovně poškozenému celkovou náhradu ve výši 74 632 Kč, jež zahrnuje věcnou škodu, jakož i poplatek za vyřízení škodní události), na žalovaném požadovala 1/3 této částky tj. 24 877,34 Kč. Z dlužné částky bylo žalovaným dosud uhrazeno 20 000 Kč. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, především z likvidační zprávy, záznamu o dopravní nehodě, zápisu o poškození vozidla, vyúčtování, kalkulace škody, výpočtu výše plnění a uplatnění nároku ČKP dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Dne 7.října 2019 řídil žalovaný vozidlo [příjmení] [jméno], [registrační značka], jehož provozovatelkou byla paní [jméno] [příjmení]. Žalovaný nedodržel bezpečnou vzdálenost a narazil do vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka], jehož majitelem byl [jméno] [příjmení] (dále jen poškozený). Došlo k hmotné škodě na vozidlech. Jelikož k vozidlu [příjmení] [jméno], [registrační značka], nebylo k datu nehody uzavřeno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle ustanovení § 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále "ZPOD"), vznikla žalobkyni povinnost podle ustanov. § 24 odst. 2 písm. b) výše uvedeného zákona poskytnout poškozenému v plné výši plnění za škodu způsobenou žalovaným. V daném případě odpovídá za vzniklou škodu žalovaný jako řidič vozidla podle ust. § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jelikož porušil povinnosti při provozu na pozemních komunikacích. Žalobkyně pověřila na základě ust. § 24 odst. 9 zákona ZPOD třetí osobu – [právnická osoba] s.r.o. (dále jen„ pověřený partner“), aby jeho jménem vyřídila pojistnou událost. Pověřený partner má pro tyto činnosti odpovídající personální a technické zázemí. Žalobkyně v návaznosti na šetření pověřeného partnera uhradila majiteli poškozeného vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka], plnění ve výši Kč 72 212 na základě kalkulace nákladů na opravu a samotnému pověřenému partnerovi náklady na likvidaci samostatným likvidátorem ve výši 2 420 Kč představující náhradu spojenou s vyřízením případu. Celkem tedy žalobkyně v souvislosti s likvidací škodní události vyplatila částku 74 632 Kč. Žalobci vzniká na základě ust. § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. nárok vůči tomu, kdo odpovídá za škodu podle odstavce 2 písm. a) a b), na náhradu jedné třetiny toho, co za něho plnil, včetně nákladů na jinou osobu pověřenou vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému. Za podmínek podle § 10 má žalobce nárok podle věty prvé a druhé na náhradu toho, co plnila poškozenému včetně nákladů podle věty prvé, bez omezení. V daném konkrétním případě tak vznikl žalobkyni nárok na náhradu částky 24 877,34 Kč (1/3 vyplaceného plnění z částky 74 632 Kč). Toto plnění není nárokem na náhradu škody, ale nárokem sui generis; jde o speciální postižní právo žalobkyně dané přímo ze zákona. Přípisem k uplatnění práva na náhradu ve smyslu výše uvedeného ustanovení ze dne 6. 12. 2019 požadovala žalobkyně na základě výše uvedených skutečností a v souladu se zněním ust. § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. po žalovaném odpovídající náhradu toho, co za ni plnila, tj. 24 877,34 Kč a stanovila lhůtu k plnění do 5. 1. 2020. K datu podání žaloby byla na účet žalobkyně uhrazena částka 20 000 Kč. Splátky byly započteny na jistinu pohledávky, která činí k datu podání žaloby 4 877,34 Kč. Podle ustanovení § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. vzniká [anonymizováno] výplatou plnění z garančního fondu právo vůči tomu, kdo odpovídá za škodu podle odst. 2 písm. a), b) a g), na náhradu toho co za něho plnila, včetně nákladů na jinou osobu pověřenou [anonymizováno] vyřízení případu a poskytnutím plnění poškozenému, nebo uplatnění tohoto práva. Toto plnění je speciálním postižním právem [anonymizováno] daným zákonem. Podle ustanovení § 517 odst. 2 obč. zákoníku má věřitel právo na úroky z prodlení v případě prodlení dlužníka ve výši stanovené prováděcím předpisem. Žalovaný tím, že způsobil škodu ve výši žalobkyní vyčíslené částky, na niž byla započtena provedená úhrada, kterou uhradila poškozenému v zastoupení, má žalobkyně na úhradu této částky právo. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč představující zaplacený soudní poplatek.