20 C 127/2022-21 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 1. 7. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 11.263 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem byla dne 22. 9. 2020 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] ve spojení s dodatkem ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 22. 9. 2020, na základě níž byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 8.500 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku včetně poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 2.763 Kč uhradit do dne 22. 10. 2020. Žalovaný zápůjčku neuhradil v plné výši, když do podání žaloby zaplatil pouze částku 1.092 Kč a je proto povinen hradit smluvní pokutu podle čl. 2 Smlouvy o zápůjčce ze dne 22. 9. 2020 včetně jejího písemného dodatku ze dne 22. 9. 2020 ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 8.500 Kč a to od 22. 10. 2020 (ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky) do dne 16. 4. 2022 (do dne vyhotovení žalobního návrhu) ve výši 3.158 Kč, když celková výše smluvní pokuty za uvedené období je 4.250 Kč, ponížená o částku 1.092 Kč, kterou žalovaný dosud uhradil a úrok z prodlení v zákonné výši. Dlužná částka činí ke dni podání žaloby tedy částku 11.263 Kč jako součet jistiny a poplatku za poskytnutí zápůjčky (8.500 Kč + 2.763 Kč) Kč. Žalobce dále požaduje z dlužné částky příslušenství uvedené ve výroku I. rozsudku a to zákonný úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky a smluvní pokutu, když žalovaný na písemné výzvy k úhradě zápůjčky včetně příslušenství ze dne 28. 1. 2021, ze dne 4. 2. 2021, ze dne 11. 2. 2021, ze dne 20. 2. 2021, ze dne 7. 3. 2021 a na předžalobní upomínku ze dne 3. 2. 2022 žalovaný nereagoval a dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje. 4. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 6. V posuzovaném případě soud postupoval podle shora uvedeného ustanovení občanského zákoníku. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným písemnou smlouvu o zápůjčce v souladu s ustanovením § 2390 a násl. občanského zákoníku Touto smlouvou se žalobce zavázal zapůjčit žalovanému částku ve výši 8.500 Kč, žalovaný se naproti tomu zavázal tuto částku + poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobci vrátit do 22. 10. 2020. Žalobce žalovanému částku 8.500 Kč předal, čímž svoji povinnost z uzavřené smlouvy splnil. Žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smlouvy nesplnil, neboť zapůjčenou částku žalobci dosud v plné výši nevrátil. Vzhledem k tomu byla žalovanému stanovena ve výroku I. tohoto rozsudku povinnost vrátit žalobci zápůjčku ve výši 8.500 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky včetně příslušenství v podobě smluvní pokuty, zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění a včetně účelně vynaložených nákladů spojených s úhradou dlužné částky. Žalovanému byla ke splnění této povinnosti dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. určena běžná třídenní lhůta. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 900 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 2.000 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to v běžné třídenní lhůtě.