20 C 193/2022-13 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 11. 10. 2022 žalobkyně navrhovala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 080 Kč s příslušenstvím. 2. Žaloba je odůvodněna tím, že mezi [právnická osoba], IĆO [číslo] se sídlem [adresa], (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“) jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla dne 22. 12. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč s tím, že žalovaná využila následné svého práva na navýšení úvěru a tzv. načerpala úvěr ve výši 25.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr zaplatit do 21. 1. 2022 a to spolu s poplatkem – smluvním úrokem ve výši 5.080 Kč. Žalovaná úvěr nesplatila a je proto povinna hradit úrok z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 uzavřené mezi žalobkyní a [anonymizována dvě slova]. Dlužná částka činí ke dni podání žaloby 30 080 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 30.080 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení. 3. Účastníci řízení byli vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřil k žalobě. Jelikož se žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřila, měl soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a protože žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a ve věci šlo rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud jednání nenařizoval (§ 115a o.s.ř.). 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje (Smlouva o úvěru ze dne 22. 12. 2021 [číslo] Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021, předžalobní upomínka ze dne 17. 7. 2022). 6. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobce jako důvodný. Mezi účastníky byl sjednán závazek právního předchůdce žalobce poskytnout žalovanému úvěr. Tento právní vztah odpovídá smlouvě o úvěru dle ustanovení § 2399 a následující občanského zákoníku. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž vznikla žalované povinnost vrátit poskytnuté finanční prostředky do určeného data. Povinnost žalované vrátit právnímu předchůdce žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku. Tuto svoji povinnost žalovaná nesplnila. V důsledku prodlení žalované vznikl právnímu předchůdci žalobkyně nárok na zaplacení úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Protože je nárok žalobkyně (která se stal věřitelem žalované na základě platného postoupení pohledávky) důvodný, bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. K plnění soud určil běžnou třídenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, přísluší jí tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.204 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 1.500 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Pokud žalobkyně uvádí, že by náhrada nákladů řízení měla být vypočtena bez aplikace ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, neboť podaná žaloba není formulářová, soud názor žalobkyně nesdílí. Žalobkyně žaluje v nemalém počtu případů nevrácené zápůjčky. Ve formuláři pro vydání elektronického platebního rozkazu mění pouze datum uzavření smlouvy o zápůjčce, sjednanou výši zápůjčky, datum splatnosti zápůjčky a výši dlužné částky. Stěží si představit klasičtější příklad formulářové žaloby. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 4.108 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně, a to v běžné třídenní lhůtě.