9 C 1/2022-24 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobou doručenou původně Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 18. 11. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 20.069 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnil tím, že mezi [právnická osoba] jako zapůjčitelem (dále jen„ [příjmení]“) a žalovanou jako vydlužitelem byla dne 3. 12. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě níž byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku včetně souhrnného poplatku ve výši 11.100 Kč zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 457 Kč. Žalovaná zápůjčku nesplácela a [příjmení] proto zůstatek zápůjčky včetně příslušenství prohlásil za splatný ke dni 12. 1. 2017. Žalovaná zůstatek zápůjčky nesplatila a je proto povinna hradit úrok z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 uzavřené mezi žalobcem a [příjmení]. Dlužná částka činí ke dni podání žaloby 16.369 Kč. Dále byla mezi [příjmení] jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem dne 22. 2. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě níž byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku včetně souhrnného poplatku ve výši 7.400 Kč zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 305 Kč. Žalovaná zápůjčku nesplácela a [příjmení] proto zůstatek půjčky včetně příslušenství prohlásil za splatný ke dni 3. 4. 2017. Žalovaná zůstatek zápůjčky nesplatila a je proto povinna hradit úrok z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 uzavřené mezi žalobcem a [příjmení]. Dlužná částka činí ke dni podání žaloby 3.700 Kč. Žalobce dále požaduje z jednotlivých dlužných částek příslušenství uvedené ve výroku I. rozsudku. Žalovaná uvedla, že žádá o osvobození od soudních poplatků, což soud vyhodnotil jako žádost o umožnění splácet dlužnou částku v pravidelných splátkách. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. V posuzovaném případě soud postupoval podle shora uvedených ustanovení občanského zákoníku. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou dvě písemné smlouvy o zápůjčce v souladu s ustanovením § 2390 a násl. občanského zákoníku. Těmito smlouvami se právní předchůdce žalobce zavázal zapůjčit žalované částku v celkové výši 25.000 Kč, žalovaná se naproti tomu zavázala tuto částku + souhrnný poplatek v celkové výši 18.500 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit v pravidelných týdenních splátkách. Právní předchůdce žalobce žalované částku 25.000 Kč předal, čímž svoji povinnost z uzavřených smluv splnil. Žalovaná však své povinnosti vyplývající ze smluv nesplnila, neboť zapůjčenou částku právnímu předchůdci žalobce dosud v plné výši nevrátila. Vzhledem k tomu byla žalované stanovena ve výroku I. tohoto rozsudku povinnost vrátit žalobci (který se stal věřitelem pohledávky za žalovanou v důsledku jejího řádného postoupení) zbývající část zápůjčky včetně příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Žalované byla ke splnění této povinnosti dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. určena běžná třídenní lhůta. Přes žádost žalované soud nepřistoupil ke stanovení splátkového kalendáře, neboť žalovaná po výzvě soudu v určené lhůtě nedoložila svoje osobní a majetkové poměry. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.004 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 5.820 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání žaloby) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 9.135,20 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to v běžné třídenní lhůtě.