9 C 123/2022-30 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobou doručenou původně Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 1. 9. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 40.693 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnil tím, že mezi [právnická osoba] jako věřitelem (dále jen„ Provident“) a žalovaným jako dlužníkem byla dne 14. 2. 2010 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě níž byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 25.000 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku včetně souhrnného poplatku ve výši 20.900 Kč zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 775 Kč. Žalovaný půjčku nesplácel a [anonymizováno] proto zůstatek půjčky včetně příslušenství prohlásil za splatný ke dni 10. 4. 2011. Žalovaný zůstatek půjčky nesplatil a je proto povinen hradit úrok z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 uzavřené mezi žalobcem a [anonymizováno]. Dlužná částka činí ke dni podání žaloby 22.765 Kč. Dále byla mezi [právnická osoba] jako věřitelem (dále jen„ Provident“) a žalovaným jako dlužníkem dne 4. 5. 2012 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě níž byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku včetně souhrnného poplatku ve výši 16.720 Kč zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 612 Kč. Žalovaný půjčku nesplácel a [anonymizováno] proto zůstatek půjčky včetně příslušenství prohlásil za splatný ke dni 28. 6. 2013. Žalovaný zůstatek půjčky nesplatil a je proto povinen hradit úrok z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 uzavřené mezi žalobcem a [anonymizováno]. Dlužná částka činí ke dni podání žaloby 17.928 Kč. Žalobce dále požaduje z dlužné částky příslušenství uvedené ve výroku I. rozsudku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje. V souladu s ustanoveními § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se právní poměry předmětného závazkového vztahu řídí i nadále ustanoveními zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“). Podle ustanovení § 657 občanského zákoníku, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. V posuzovaném případě soud postupoval podle shora uvedeného ustanovení občanského zákoníku. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dvě písemné smlouvy o půjčce v souladu s ustanovením § 657 a násl. občanského zákoníku. Těmito smlouvami se právní předchůdce žalobce zavázal půjčit žalovanému částku v celkové výši 45.000 Kč, žalovaný se naproti tomu zavázal tuto částku + souhrnný poplatek v celkové výši 37.620 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit v pravidelných týdenních splátkách. Právní předchůdce žalobce žalovanému částku 45.000 Kč předal, čímž svoji povinnost z uzavřených smluv splnil. Žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smluv nesplnil, neboť půjčenou částku právnímu předchůdci žalobce dosud v plné výši nevrátil. Vzhledem k tomu byla žalovanému stanovena ve výroku I. tohoto rozsudku povinnost vrátit žalobci (který se stal věřitelem pohledávky za žalovaným v důsledku jejího řádného postoupení) zbývající část půjčky včetně příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 517 odst. 1, 2 občanského zákoníku ve vazbě na ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013. Žalovanému byla ke splnění této povinnosti dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. určena běžná třídenní lhůta. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2.035 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 8.220 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání žaloby) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 13.070,20 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to v běžné třídenní lhůtě.