9 C 154/2020-673 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 14. 5. 2020 domáhal nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu uvedených ve výrocích I., II. a III. tohoto rozsudku. Žalobce je na základě rozhodnutí Magistrátu hl. města Prahy, Pozemkového úřadu, [číslo jednací] ze dne 14. 3. 2002, dále na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha, [číslo jednací] ze dne 21. 1. 2004, [číslo jednací] ze dne 21. 4. 2005, [číslo jednací] ze dne 26. 7. 2005, [číslo jednací] ze dne 16. 8. 2005, [číslo jednací] ze dne 10. 8. 2007, [číslo jednací] ze dne 25. 9. 2007, dále na základě rozhodnutí žalované [číslo jednací] ze dne 3. 8. 2018, [číslo jednací] ze dne 22. 1. 2019, [číslo jednací] ze dne 4. 3. 2019 a [číslo jednací] ze dne 21. 3. 2019, oprávněnou osobou podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen„ zákon o půdě“). Ke dni podání žaloby nebylo ze strany státu rozhodnuto o všech pozemcích, které byly rodině žalobce odňaty, přestože právní předchůdkyně žalobce – jeho matka [příjmení] [jméno] [příjmení] – uplatnila svůj restituční nárok v zákonné lhůtě. Žalovaná současně nesprávně stanovila charakter pozemků, o kterých v minulosti rozhodla, že se matce žalobce nebo žalobci nevydávají. Tím došlo k nesprávnému ocenění těchto pozemků, v důsledku čehož eviduje žalovaná restituční nárok žalobce v nesprávné výši. Žalovaná opakovaně adekvátně nereagovala na výzvy žalobce k řádnému ocenění jeho nároku, přestože jí byla nejméně od roku 2008 známa dobová územně plánovací dokumentace odůvodňující přecenění žalobcova nároku. Žalobce se v prosinci 2018, v dubnu 2019 a červenci 2019 hlásil do veřejných nabídek, aby uspokojil svůj nárok formou náhradních pozemků, avšak jeho přihlášky byly žalovanou zamítnuty jako neplatné kvůli tvrzené nedostatečné výši restitučního nároku. Žalovaná ignoruje skutečnost, že pozemky odňaté rodině žalobce byly sice evidované jako zemědělské, nicméně byly určeny pro výstavbu a je třeba je jako takové oceňovat. Žalovaná ke dni 12. 6. 2019 evidovala restituční nárok žalobce ve výši 132.358,35 Kč (pozemky určené k zastavění byly oceňovány dle dobové územně plánovací dokumentace pouze jako„ role“), zatímco podle znaleckého posudku, který si žalobce nechal na své náklady vypracovat, činí jeho restituční nárok částku 2.939.511 Kč (odňaté pozemky v k.ú. [část obce] byly oceněny jako stavební, jelikož k jejich vyvlastnění došlo za účelem zastavění továrními objekty národního podniku [příjmení] [jméno], a odňaté pozemky v k.ú. [část obce] určené dle příslušného regulačního a zastavovacího plánu pro část území [obec] [anonymizováno] k zastavění byly oceněny jako stavební a ostatní jako nestavební). Žalovaná svévolně přenáší na žalobce břemeno správného ocenění jeho nároku a brání žalobci v možnosti domoci se vydání náhradních pozemků ve veřejné nabídce. Další přihlášky žalobce do veřejné nabídky jsou z důvodu nesprávného ocenění nároku předem odsouzeny k nezdaru a další aktivita žalobce ve veřejných nabídkách je zbytečná. Už tím, že do dnešního dne nebyla žalovaná schopna ani rozhodnout o samotném základu žalobcova restitučního nároku, je dána liknavost žalované. Žalobce se současně cítí být dlouhým rozhodováním žalované o odňatých pozemcích diskriminován oproti ostatním restituentům, kteří měli o celém svém nároku již dávno rozhodnuto. Až na základě aktivity žalobce vydala žalovaná v období od srpna 2018 do března 2019 čtyři rozhodnutí, jimiž stanovila, že se žalobci a jeho rodině nevydávají části odňatých pozemků o výměře přibližně 75 % z celkové výměry odňatých pozemků, do srpna 2018 tudíž žalobce disponoval rozhodnutími pouze ohledně čtvrtiny svého nároku, není tak pravdou tvrzení žalované, že v posledních letech rozhodovala pouze o několika málo metrech čtverečních. K postupnému přeceňování svého nároku žalovanou v průběhu tohoto řízení žalobce poukázal na skutečnost, že nebýt podané žaloby, nikdy by se ani částečného přecenění nároku nedočkal. Žalobcem vybrané náhradní pozemky v hodnotě celkem 1.740.015 Kč jsou ve vlastnictví České republiky a ve správě žalované. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že žalobce neprokázal, že by ani po marném úsilí nemohl uspokojit restituční nárok, protože se o to ani nesnažil, stejně tak neprokázal, že se žalovaná vůči němu chovala diskriminačně. Žalobce opomíjí, že o řadě jeho nároků bylo rozhodnuto, a to již před řadou let. Rozhodnutími vydanými v posledních letech tak byly řešeny již zbytkové výměry pozemků, které vznikly, resp. zbyly v průběhu let různým oddělováním pozemků, pozemkovými úpravami, či digitalizací. V 11 rozhodnutích vydaných žalovanou nebo jejím právním předchůdcem je uvedena celá řada pozemků, za které žalobci náhrada přiznána byla, a tyto pozemky byly oceněny na základě znaleckých posudků, které byly objednány žalovanou. Žalobce nijak nezdůvodnil, proč se neúčastnil veřejných nabídek dříve, ani proč neuplatnil nesouhlas s oceněním nároku dříve. Z žádného ustanovení zákona neplyne, že by měla či musela oprávněná osoba čekat, až budou vydána všechna rozhodnutí o nárocích. Důvodem, proč bylo o některých nárocích žalobce rozhodnuto až v letech 2018 a 2019, byla nutnost vyčkat na skončení dědického řízení po oprávněné osobě, předchůdkyni žalobce. Žalobce se veřejných nabídek účastnit může a mohl, a to do nesporné výše nároku. Žalovaná trvá na tom, že restituční nárok je majetkové právo, restituční nárok se nepromlčuje, ale nárok na jeho přecenění, se kterým byla oprávněná osoba seznámena před řadou let, ano. Žalovaná v průběhu soudního řízení postupně přecenila restituční nárok žalobce a nově vychází z jeho hodnoty ve výši 1.967.049,19 Kč. Žalovaná rovněž zpochybňuje převoditelnost všech 26 náhradních pozemků. Podáními doručenými soudu ve dnech 19. 11. 2021 a 15. 6. 2022 a následně rovněž při jednání dne 10. 8. 2022 vzal žalobce žalobu zpět co do pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] všechny v k.ú. [část obce], parc. [číslo] v k.ú. [obec], parc. [údaje o zástupci] [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] všechny v k.ú. [anonymizováno]. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil (§ 96 odst. 2 o.s.ř.). Soud v dané věci nařídil jednání a provedl při něm dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Soud učinil provedeným dokazováním následující skutková zjištění: Žalobce je právním nástupcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], narozené dne [datum] a zemřelé dne [datum], a současně oprávněnou osobou podle ustanovení § 4 zákona o půdě na základě rozhodnutí Magistrátu hl. města Prahy, Pozemkového úřadu, [číslo jednací] ze dne 14. 3. 2002, dále na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha, [číslo jednací] ze dne 21. 1. 2004, [číslo jednací] ze dne 21. 4. 2005, [číslo jednací] ze dne 26. 7. 2005, [číslo jednací] ze dne 16. 8. 2005, [číslo jednací] ze dne 10. 8. 2007, [číslo jednací] ze dne 25. 9. 2007, dále na základě rozhodnutí žalované [číslo jednací] ze dne 3. 8. 2018, [číslo jednací] ze dne 22. 1. 2019, [číslo jednací] ze dne 4. 3. 2019 a [číslo jednací] ze dne 21. 3. 2019 (shodná tvrzení účastníků). Ke dni 12. 6. 2019 činil restituční nárok žalobce dle ocenění žalované 132.358,35 Kč (viz přehled nároků oprávněné osoby). Ke dni zahájení řízení evidovala žalovaná u žalobce restituční nárok v celkové výši 1.967.049,19 Kč (viz ocenění nároku žalobce za nevydané pozemky). Žalobce si nechal u znalkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno], zpracovat znalecký posudek [číslo] [rok] ze dne 28. 6. 2019, jímž byla stanovena administrativní cena žalobcových podílů na pozemcích parc. č. [anonymizována dvě slova], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [anonymizována tři slova], [číslo], [anonymizováno], [číslo], [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] + [anonymizováno] a [anonymizováno] v k.ú. [část obce] a [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] v k.ú. [část obce], na celkovou částku 2.939.511 Kč v souladu s ustanovením § 28a zákona o půdě dle ustanovení § 14 vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Znalkyně ocenila částkou 250 Kč za 1 m2 PK parcely, které podle Přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území [obec] [anonymizována dvě slova], [část obce] a [anonymizována dvě slova] spadaly do funkčních ploch určených pro zástavbu a rovněž PK parcely v k.ú. [část obce], jejichž stavební charakter vyvodila z právních titulů převodu či přechodu pozemků na stát. PK parcely nebo jejich části, které nebyly podle regulačního plánu určeny k zastavění vůbec, ocenila znalkyně