9 C 177/2022-22 — Okresní soud v Karlových Varech

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 3. 5. 2022 žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 6.305,87 Kč s příslušenstvím. pokračování - 2 - sp. zn. 9 C 177/2022 Žaloba je odůvodněna tím, že mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 31. 7. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 2.739 Kč zaplatit do 30. 8. 2020. Žalovaný úvěr nesplatil a je proto povinen uhradit kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 305,87 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 361 Kč. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 11. 2021 uzavřené mezi žalobcem a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Dlužná částka činí ke dni podání žaloby 6.305,87 Kč. Žalobce dále požaduje příslušenství uvedené ve výroku I. rozsudku. Účastníci řízení byli vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, měl soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a protože žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil a ve věci šlo rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud jednání nenařizoval (§ 115a o.s.ř.). Podáním doručeným soudu dne 3. 6. 2022 vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to co do kapitalizovaného úroku ve výši 5.399 Kč, smluvní pokuty ve výši 305,87 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 361 Kč. Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby podle ustanovení § 96 odst. 2 věty prvé o.s.ř. zastavil (výrok I. rozsudku). Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje. <b><i>Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</b></i> <b><i>Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</b></i> <b><i>Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</b></i> Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobce v rozsahu po částečném zastavení řízení jako důvodný. Mezi účastníky byl sjednán závazek právního předchůdce žalobce poskytnout žalovanému úvěr. Tento právní vztah odpovídá smlouvě o úvěru dle ustanovení § 2395 a pokračování -3- sp. zn. 9 C 177/2022 následující občanského zákoníku. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž vznikla žalovanému povinnost splatit poskytnutý úvěr do určeného data. Povinnost žalovaného vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Tuto svoji povinnost žalovaný nesplnil. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobci (který se stal věřitelem pohledávky za žalovaným na základě jejího řádného postoupení) nárok na zaplacení úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Protože je nárok žalobce důvodný, bylo žalobě v rozsahu po částečném zastavení řízení vyhověno. K plnění soud určil běžnou třídenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 500 Kč (odměna za dva úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, odměna za jeden úkon právní služby v poloviční výši - jednoduchá výzva k plnění) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem tedy náklady žalobce činí 1.368 Kč. Žalobce měl v řízení úspěch v rozsahu 95,1 % (6.000 Kč) a neúspěch v rozsahu 4,9 % (305,87 Kč), neboť částečné zastavení řízení procesně zavinil žalobce. Žalobci tedy náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 90,2 % (100-4). Celkem byla proto žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 1.233,94 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to rovněž v běžné třídenní lhůtě.