9 C 347/2022-15 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29. 4. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 34.490 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnil tím, že mezi [právnická osoba] jako zapůjčitelem (dále jen„ [anonymizováno]“) a žalovaným jako vydlužitelem byla dne 7. 2. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě níž byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 40.000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku včetně souhrnného poplatku ve výši 32.019 Kč zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 4.002 Kč. Žalovaný zápůjčku nesplácel a [anonymizováno] proto zůstatek zápůjčky včetně příslušenství prohlásil za splatný ke dni 7. 8. 2019. Žalovaný zůstatek zápůjčky nesplatil a je proto povinen hradit úrok z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 uzavřené mezi žalobcem a [anonymizováno]. Dlužná částka činí ke dni podání žaloby 19.990 Kč. Dále byla mezi [anonymizováno] jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem dne 27. 6. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě níž byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 19.000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku včetně souhrnného poplatku ve výši 16.491 Kč zaplatit v pravidelných týdenních splátkách po 592 Kč. Žalovaný zápůjčku nesplácel a [anonymizováno] proto zůstatek půjčky včetně příslušenství prohlásil za splatný ke dni 21. 8. 2019. Žalovaný zůstatek zápůjčky nesplatil a je proto povinen hradit úrok z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 uzavřené mezi žalobcem a [anonymizováno]. Dlužná částka činí ke dni podání žaloby 14.500 Kč. Žalobce dále požaduje z jednotlivých dlužných částek příslušenství uvedené ve výroku I. rozsudku. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje. Podle ustanovení § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. V posuzovaném případě soud postupoval podle shora uvedených ustanovení občanského zákoníku. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným dvě písemné smlouvy o zápůjčce v souladu s ustanovením § 2390 a násl. občanského zákoníku. Těmito smlouvami se právní předchůdce žalobce zavázal zapůjčit žalovanému částku v celkové výši 59.000 Kč, žalovaný se naproti tomu zavázal tuto částku + souhrnný poplatek v celkové výši 48.510 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit v pravidelných týdenních/měsíčních splátkách. Právní předchůdce žalobce žalovanému částku 59.000 Kč předal, čímž svoji povinnost z uzavřených smluv splnil. Žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smluv nesplnil, neboť zapůjčenou částku právnímu předchůdci žalobce dosud v plné výši nevrátil. Vzhledem k tomu byla žalovanému stanovena ve výroku I. tohoto rozsudku povinnost vrátit žalobci (který se stal věřitelem pohledávky za žalovaným v důsledku jejího řádného postoupení) zbývající část zápůjčky včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Žalovanému byla ke splnění této povinnosti dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. určena běžná třídenní lhůta. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.380 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 1.500 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 3.558 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to rovněž v běžné třídenní lhůtě.