11 C 40/2023-127 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 146 043,66 Kč s tím, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne 30. 7. 2019 Smlouvu o hotovostním úvěru„ mPůjčka Plus“ č. GNN128915765, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla částku 150 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Vedle nesplacené jistiny dluhu ve výši 145 793,66 Kč se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení, smluvního úroku ve výši 6,9 % ročně, kapitalizovaného smluvního úroku a poplatků ve výši 250 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil s tím, že si je vědom závažnosti situace a velmi rád by ji napravil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud provedl důkaz Smlouvou o hotovostním úvěru„ mPůjčka Plus“ č. GNN128915765 ze dne 30. 7. 2019 (dále též jen„ Smlouva“), Podmínkami poskytování hotovostních úvěrů mBank (dále jen„ Podmínky“), Sazebníkem bankovních poplatků mBank (dále též jen„ Sazebník“), výpisem z úvěrového účtu, odstoupením od smlouvy ze dne 22. 2. 2020 včetně poštovní dodejky a předžalobní výzvou ze dne 30. 10. 2020 včetně poštovního podacího archu ze dne 2. 11. 2020 a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 5. Žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne 30. 7. 2019 Smlouvu o hotovostním úvěru„ mPůjčka Plus“ č. GNN128915765, jejíž součástí byly Podmínky a Sazebník, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 150 000 Kč a žalovaný se zavázal k vrácení této částky, smluvního úroku ve výši 6,9 % ročně a poplatků v souladu se Sazebníkem bankovních poplatků, a to v pravidelných 84 měsíčních splátkách ve výši 2 256,58 Kč měsíčně, splatných vždy k 23. dni v měsíci, nejpozději do 23. 8. 2026. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni též poplatky účtované dle Smlouvy a stanovené v Sazebníku. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakéhokoliv peněžitého dluhu vzniklého na základě Smlouvy o úvěru nebo v souvislosti s ní bylo v čl. 6 [číslo] ve spojení s čl. 7 [číslo]. Podmínek sjednáno právo žalobkyně od smlouvy odstoupit. Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně dne 30. 7. 2019 žalovanému částku ve výši 150 000 Kč na účet uvedený ve Smlouvě č. [bankovní účet]. Podmínky úvěrové smlouvy žalovaný nesplnil a došlo k jejímu porušení, neboť žalovaný neuhradil žádnou splátku za měsíce prosinec 2019, leden a únor 2020. Žalobkyně tak využila svého práva a od úvěrové smlouvy dopisem ze dne 22. 2. 2020 odstoupila, čímž se stal celý dluh ke dni 22. 2. 2020 splatný, a současně vyzvala žalovaného k doplacení dluhu. Žalobkyně před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce opětovně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný svoji povinnost splnil a dlužnou žalovanou částku žalobkyni zaplatil. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 7. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Podle § 2001 občanského zákoníku lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. 10. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 11. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Na základě výše uvedených skutečností po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku ve spojení s § 1810 a násl. občanského zákoníku, na jejím základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky spolu se sjednaným obchodním úrokem a bankovními poplatky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil, čímž se dostal do prodlení. Žalobkyně využila svého práva vyplývajícího z § 2001 občanského zákoníku ve spojení článkem [číslo]. Podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné Smlouvy vázán, a od úvěrové smlouvy odstoupila, čímž se stal závazek žalovaného okamžitě splatný v celém rozsahu. Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky (na jistině částku 145 793,66 Kč) a zaplatit smluvené poplatky v celkové výši 250 Kč ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Jelikož žalovaný tento svůj dluh neuhradil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. 13. Protože se žalovaný dostal do prodlení s placením peněžitého závazku (§ 1968 o. z.), má žalobkyně v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Současně žalobkyně požadovala i úhradu smluvního úroku ve výši 6,9 % ročně. Protože i tento požadavek žalobkyně je po právu, ujednání o úroku vyhovuje podmínkám § 1813 občanského zákoníku, sjednanou výši úroku není možno považovat za rozpornou s dobrými mravy (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), bylo i v tomto rozsahu žalobě vyhověno. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 33 729,40 Kč Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 7 303 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 146 043,66 Kč sestávající z částky 6 980 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 840 Kč ve výši 4 586,40 Kč. 15. Žalobkyni bylo uloženo, aby zaplatila doplatek soudního poplatku ve výši 1 461 Kč, neboť prozatím zaplatila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu částku 5 842 Kč a chybí tak ještě doplatit částku 1 461 Kč z celkové výše soudního poplatku za návrh na zahájení řízení 7 303 Kč podle položky 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků (přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).