11 C 90/2023-10 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení na žalované z titulu bezdůvodného obohacení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl v důsledku poskytnutí částky ve výši 20 000 Kč na účet žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou však žalobkyně není schopna doložit (tudíž žalovanou částku požaduje z titulu bezdůvodného obohacení). Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou, na kterou však nereagovala. 2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Protože se žalovaná k věci nevyjádřila, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 5. Právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) poskytl na účet žalované č. [bankovní účet] dne 29. 7. 2020 částku 20 000 Kč, variabilní symbol odpovídá rodnému číslu žalované (zjištěno z potvrzení o provedené platbě ze dne 29. 7. 2020). Číslo účtu vyplynulo z návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru (doložená listina nazvaná smlouva o spotřebitelském úvěru není klientem podepsána, neobsahuje ani žádnou doložku o užití mechanických prostředků, jimiž by bylo lze usuzovat, jakým způsobem by případně mělo dojít k podpisu smlouvy distančně, tedy čím by měl být nahrazen fyzický podpis žalované). Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 7. 2022 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 7. 2022 včetně seznamu postoupených pohledávek). Žalovaná byla předžalobní upomínkou ze dne 12. 8. 2022, odeslanou téhož dne, vyzvána k úhradě žalované částky do tří dnů (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 12. 8. 2022 včetně dokladu o odeslání). Žalovaná straně žalující ani jejímu právnímu předchůdci ničeho nevrátila. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 7. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 9. Podle § 1968 odst. 1 věta první občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 10. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tedy že žalované byla bez spravedlivého důvodu (mezi účastníky nebyla platně uzavřena žádná smlouva jako titul pro takové plnění) poskytnuta na její účet částka ve výši 20 000 Kč a žalovaná z této částky ničeho nezaplatila, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když na žalobkyni byla pohledávka řádně postoupena dle § 1879 občanského zákoníku. Zákonný úrok z prodlení byl přiznán dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to v návaznosti na splatnost stanovenou v předžalobní upomínce. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u něhož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.