13 C 120/2023-18 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobou ze dne 5.2.2023 žalobkyně navrhovala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 35.125 Kč s příslušenstvím, skutkově uváděje, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 8.9.2022 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč. Žalovaný se zavázala úvěr splácet v 25 měsíčních splátkách po 1600 Kč, splátky nehradil řádně, úvěr byl zesplatněn k 26.12.2022, zůstala neuhrazena žalovaná částka. 2. Účastníci řízení byli vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Jelikož se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, měl soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, soud jednání nenařizoval (§ 115a o.s.ř.). 3. Z listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 8.9.2022 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 25 měsíčních splátkách po 1600 Kč, za podmínek uvedených ve smlouvě, při celkové ceně úvěru 40.000 Kč, RPSN 44,5 %. Žalovaný splátky přes upomínky nehradil řádně, úvěr byl zesplatněn k 26.12.2022. Zůstala neuhrazena částka 35.125 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 30.000 Kč, včetně dlužných splátek, smluvní pokuty, příslušenství. Žalovaný ničeho neuhradil přes předžalobní výzvu. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobkyně jako důvodný. Mezi účastníky byl sjednán závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr. Tento právní vztah odpovídá smlouvě o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž vznikla žalovanému povinnost splatit poskytnutý úvěr ve sjednaných splátkách. Tuto svoji povinnost žalovaný neplnil řádně, žalobkyně v souladu s čl. IV. bod 1 písm. d) smlouvy úvěr zesplatnila. Protože se žalovaný ocitla v prodlení se splacením úvěru, vznikl žalobkyni podle článku IV. bod 2 písm. b), c) smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1281 Kč, ve výši 1.497 Kč, který vychází z ustanovení § 2048 občanského zákoníku. Důvodným je rovněž nárok na úhradu nákladů za odeslané upomínky v částce 300 Kč, a to dle čl. IV. bod4 písm. b) smlouvy. Výši úroku soud stanovil ve smluvené výši. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, a to v zákonné výši, jak uvedeno ve výroku rozhodnutí. Soud neshledal žádné důvody ve smyslu § 1813 občanského zákoníku, které by mohly vést k závěru o neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., § 142a o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a soud jí přiznal právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatňování práva, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1406 Kč, náhrady nákladů právního zastoupení, tj. odměny advokáta za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby, předžalobní výzva) po 500 Kč, dle § 14b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., třech režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jakož i DPH ve výši 21 % z těchto nákladů dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem ve výši, jak uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Novela advokátního tarifu účinná od 1.7.2014 respektuje nosné důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 29.3.2012 sp. zn. I. ÚS 3923/2011 a rozhodnutí z 29.5.2012 sp. zn . ÚS 988/2012, z obsahu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu se podává, že se jedná o formulářovou žalobu. Z informačního systému ISAS se podává, že žalobkyně u soudu podala řadu žalob na plnění (na úhradu nedoplatků úvěru), přičemž se jedná právě o žaloby uplatněné návrhy ve skutkově obdobných věcech, které se liší toliko doplněním číselných údajů o datu uzavření smlouvy, o výši dlužné částky, době splatnosti, apod. S ohledem na zásadu přiměřenosti tak soud podepsaný ve věci aplikoval advokátní tarif ve znění účinném od 1.7.2014.