14 C 337/2023-12 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 40.000 s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení žalované ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 20. 7. 2020 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru, smluvními podmínkami, přehledem plateb, zákaznickou kartousmlouvou o postoupení pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 5. Dne 20. 7. 2020 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou (státní příslušník Bulharské republiky) uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 40.000 Kč a žalovaná se je zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem 34.734 Kč, poplatkem za zpracování zápůjčky 1.500 Kč a poplatkem za službu komfortního a flexibilního splácení [číslo] ve formě 24 měsíčních splátek po 3.668 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná na předmětnou pohledávku ničeho neuhradila 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Pravomoc a příslušnost zdejšího soudu k rozhodování tohoto sporu, kdy žalovaná (státní příslušník členského státu EU) má pobyt na území České republiky, je založena na základě čl. 4 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) Č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I), přičemž v souladu se čl. 4, 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 (Řím I) bylo aplikováno české právo (. 11. Mezi žalobkyní a žalovanou byly uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 40000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr včetně poplatků a úroku splatit v týdenních splátkách dle smlouvy. RPSN činila 100,42 %. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnila, právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradila. 12. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatky s úroky přesahující poskytnutou jistinu a RPSN 100 %) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy. Jelikož se však žalované dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou řádně dle ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, když žalovaná částka 40.00 Kč představuje poskytnuté plnění dle smlouvy. Současně byl žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3.778 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.600 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40.000 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč.