14 C 50/2023-14 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 20.000 s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení žalované ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne 5. 2. 2020 mezi společností [právnická osoba] a žalovanou. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru, smluvními podmínkami, přehledem plateb, smlouvou o postoupení pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 5. Dne 5. 2. 2020 byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovanou uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční prostředky ve výši 20.000 Kč a žalovaná se je zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s úrokem 19.282 Kč, poplatkem za zpracování 1.500 Kč a poplatkem službu komfortního a flexibilního splácení 4.164 Kč ve formě 21 měsíčních splátek po 2.270 Kč RPSN činila 142 % případ prodlení žalované s úhradou bylo v čl. 6 smlouvy sjednáno právo právního předchůdce žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, dále poplatek za upomínání ve výši 300 Kč, poplatek za návštěvu oprávněné osoby ve výši 300 Kč, poplatek za zahájení vymáhání ve výši 1.000 Kč a pro případ prodlení žalované s úhradou dluhu dosahujícího 3 měsíčních splátek bylo sjednáno právo právního předchůdce žalobkyně požadovat uhrazení celého dluhu. Žalovaná na dluh ničeho neuhradila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou na žalobkyni. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 10. Mezi žalobkyní a žalovanou byly uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20.000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr včetně poplatků a úroku splatit v týdenních splátkách dle smlouvy. RPSN činila 142 %. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnila, právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuradila. 11. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatky s úroky dosahující 138 % jistiny, RPSN 142 %, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dluhu, poplatky v důsledku prodlení ve výši až 1.600 Kč měsíčně) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy. Jelikož se však žalované dostalo plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou řádně dle ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, když žalovaná částka 20.000 Kč představuje poskytnutou jistinu dluhu. Současně byl žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20.000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.