15 C 219/2023-13 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 17.660 Kč a částku 9.879 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení žalované ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 30. 8. 2019 a ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 13. 6. 2019, které byly uzavřeny mezi právním předchůdcem žalobkyně (spol. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo]) a žalovaným. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022. 2. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 3. Vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, soud provedl pouze důkazy předložené žalobkyní, na základě kterých dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dne 30. 8. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, spol. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 27.000 Kč a žalovaný se je zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 21.600 Kč (úroky 5.400Kč, odměna administrativní činnost 5.400 Kč a za hotovostní inkaso 10.800 Kč) ve formě 60 týdenních splátek po 810 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, když zaplatil pouze 9.340 Kč. Dne 13. 6. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, a žalovaným uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 33.000 Kč a žalovaný se je zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 31.020 Kč (úroky 5.610Kč, odměna administrativní činnost 6.600 Kč a za hotovostní inkaso 18.810 Kč) ve formě 80 týdenních splátek po 811 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, když zaplatil pouze 23.121 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 4. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 5. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 6. Mezi žalobkyní a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě kterých právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 27.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku včetně poplatků splatit v 60 týdenních splátkách a úvěr ve výši 33.000, který se žalovaný zavázal splatit včetně poplatků v 80 týdenních splátkách. RPSN činila 206,15 %, resp. 168,86%. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smluv řádně nesplnil, právnímu předchůdci žalobkyně uhradil celkem částku 9.340 Kč, resp. 23.121 Kč. 7. Soud podrobil smlouvu a její jednotlivá ujednání zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele ve smyslu ust. § 1813 až 1815 občanského zákoníku a rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1.2 012 sp. zn. I. ÚS 199/11) a dospěl k závěru, že smlouvy je nutné posoudit ji jako neplatné ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku, neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatky s úroky dosahující 80 % a 94 % jistiny a RPSN 206,15 % a 168,86 % %) se jedná o smlouvy zjevně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Jelikož se však žalovanému dostalo plnění na základě neplatných smluv, je povinen dle ust. § 2993 občanského zákoníku poskytnuté plnění žalobkyni, na kterou byly pohledávky za žalovaným řádně dle ust. § 1879 občanského zákoníku postoupeny, vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, když žalovaná částka 17.660 Kč představuje rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 27.000 Kč a úhradami zaplacenými žalovaným ve výši 9.340 Kč a žalovaná částka 9.879 Kč pak představuje rozdíl mezi poskytnutým plněním ve výši 33.000 Kč a úhradami zaplacenými žalovaným ve výši 23.121 Kč. Současně byl žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od 28. 1. 2023, tedy od data splatnosti stanoveného v předžalobní výzvě ze dne 12. 1. 2023, když výše uvedené úvěrové smlouvy, v nichž byla splatnost pohledávek sjednána, byly soudem vyhodnoceny jako neplatné a nelze tak z původně sjednané splatnosti vycházet. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.554 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.102 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27.539 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.