15 C 241/2022-52 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 209.208,27 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 2. 12. 2020 smlouvu o úvěru (dále jen Smlouva), na základě které původní věřitel ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) poskytl žalovanému úvěr ve výši 200.000 Kč, přičemž úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. 2. Žalovaný však přečerpal peněžní prostředky na účtu a vznikl nepovolený debetní zůstatek. Z důvodu prodlení s úhradou nepovoleného debetního zůstatku ke dni 1. 10. 2021 byla pohledávka převedena na evidenční účet debetního zůstatku. K tomuto dni činila dlužná částka 18.511,94 Kč. 3. Opatrovník žalovaného se k žalobě vyjádřil tak, že funkci opatrovníka vykonává krátce a stav povinného je velice vážný 4. Ze Smlouvy o úvěru na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] dne 2. 12. 2020 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) jakožto bankovního ústavu poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200.000 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ve Smlouvě se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.195 Kč, a to včetně úroku ve výši 12,99 % ročně. Ze sazebníku původního věřitele se podává, jaké poplatky byly spojené s vedením účtu a jak je úročen debetní zůstatek na běžném, popřípadě úvěrovém účtu. Z výpisu z běžného účtu žalovaného se podává, od kdy se žalovaný dostal do prodlení. Z dopisu banky adresovaného žalovanému ze dne 31. 7. 2021 soud zjistil, že k tomuto datu je výše dluhu žalovaného po splatnosti 9.391 Kč, zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě tohoto dluhu do 1. 9. 2021 a upozorněn na možnost jeho zesplatnění. Z dopisu původního věřitele žalovanému ze dne 1. 9. 2021 soud zjistil, že jeho obsahem je zesplatnění úvěru a dále pak výzva žalovanému k úhradě dlužných částek. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 10. 202 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. Z předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 12. 1. 2022 je patrné, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu ve výši 221.219,77 Kč, a to nejpozději do 27. 1. 2022. 5. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], zejména ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví psychiatrie bylo zjištěno, že žalovaný není schopen právně jednat v žádném ohledu, není schopen adekvátně hájit svá práva a své zájmy, není schopen si plnit své závazky, racionálně nakládat s žádnou finanční částkou. Neví, co si objednal, co zaplatil, nezvládá počítat. Není schopen spravovat své jmění, adekvátně chápat smysl a dopady uzavření jakékoliv smlouvy, a to v důsledku duševní poruchy – posttraumatický organický psychosyndrom, který u žalovaného vznikl na základě kraniotraumatu v roce 2015. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], že jím byl žalovaný omezen ve svéprávnosti na dobu 5 let tak, že není způsobilý nakládat s majetkem, s finančními prostředky, smluvně a majetkově se zavazovat, měnit stávající právní vztahy, není schopen darovat a přijímat dar, pořizovat pro případ smrti, rozhodovat o svém zdravotním stavu a o zásahu do své tělesné a duševní integrity, není schopen udělovat souhlas s hospitalizací, uzavírat smlouvy o poskytování sociálních služeb a podávat žádosti o přiznání dávek státní sociální podpory, vyřizovat doklady, pochopit význam a důsledek osvojení dítěte, udělovat souhlas s osvojením a osvojovat. Dále není schopen pochopit význam a důsledky dědictví, rodinného práva, uzavírat manželství či registrované partnerství, není schopen volit a být volen, není schopen samostatně jednat se soudními, správními a jinými orgány, není schopen soustavné výdělečné činnosti. 6. Výše uvedená jednotlivá skutková zjištění považuje soud za závěr o skutkovém stavu věci. 7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 8. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ust. § 581 občanského zákoníku není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. 10. Podle ust. § 65 odst. 1 občanského zákoníku jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, lze jeho právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li mu újmu. 11. Podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Soud posoudil věc dle citovaných ustanovení a dospěl k následujícím právním názorům. Vzhledem k tomu, že žalovaný je ve své svéprávnosti rozhodnutím soudu omezen tak, že není způsobilý nakládat s majetkem, s finančními prostředky, smluvně a majetkově se zavazovat, měnit stávající právní vztahy je smlouva o úvěru ze dne 2. 12. 2020 absolutně neplatná, když žalovaný již v roce 2015 žalovaný utrpěl kraniotrauma, v důsledku něhož se u žalovaného rozvinula duševní porucha – posttraumatický organický psychosyndrom. Toto duševní onemocnění vedlo k omezení svéprávnosti žalovaného, vymezenému v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] a výše podrobně popsaného. Dle ust. § 581 o. z., není –li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Ze spisu zdejšího sp. zn. [spisová značka] jednoznačně vyplývá, že žalovaný duševní poruchou trpěl již v době uzavírání předmětné Smlouvy. I pokud by žalovaný sám Smlouvu uzavřel, poskytnuté finanční prostředky vybral a jakýmkoliv způsobem je použil, což s ohledem na jeho zdravotní stav není bez pomoci třetí osoby příliš pravděpodobné, nelze tuto skutečnost klást k jeho tíži. Naopak původní věřitel nepostupoval v souladu s § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, dle soudu, s odbornou péčí, když neprověřil úvěryschopnost žalovaného (v žalobě žalobkyně ani netvrdí, že by úvěryschopnost žalovaného byla jakkoli prověřována). Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému, prokazatelně trpícímu duševní poruchou, která vedla k omezení jeho svéprávnosti, kdy není způsobilý nakládat s majetkem, s finančními prostředky, smluvně a majetkově se zavazovat, finanční prostředky ve výši 200.000 Kč, měl být rovněž srozuměn s tím, že mu nebudou vráceny. 13. Podle čl. 12 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením z roku 2006, která je pro Českou republiku závazná od roku 2009 (a která se v občanském zákoníku účinném od 1. 1. 2014 projevila tím, že svéprávnost je možno omezit pouze v rozsahu, v jakém člověk není pro duševní poruchu schopen právně jednat a pouze tehdy, pokud mu hrozí závažná újma), osoby se zdravotním postižením mají právo na uznání jejich osoby jako subjektu práva a právní způsobilost ve všech oblastech života a upírání tohoto práva je obecně nežádoucí. Podle této Úmluvy má být jedincům se zdravotním postižením umožněno mimo jiné projevovat svoji vůli v rámci jejich právních jednání, ale také brát na sebe rizika s takovým rozhodováním spojená a nést následky jejich případných pochybení, jak uvedl Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 173/13. V projednávané věci však z toho nelze činit závěr, k němuž dospěl soud prvního stupně, tedy že žalovaný má nést odpovědnost za následky svého chování. Odvolací soud v té souvislosti odkazuje na opatrovníkem žalovaného zmíněný obdobný případ řešený Nejvyšším soudem v rozsudku z 10. 7. 202028, sp. zn. Cdo 527 /2020. Ten sice na jednu stranu odmítl závěr zastávaný dovolatelem, že bezdůvodné obohacení na straně osoby s omezenou svéprávností je vždy zcela vyloučeno, na druhou stranu ale zdůraznil, že je třeba zabývat se tím, zda právo na vydání bezdůvodného obohacení je v souladu s dobrými mravy podle § 2 odst. 3 o. z., eventuálně zda nejde o zneužití práva podle § 8 o. z. Ani objektivní povaha vztahu z bezdůvodného obohacení tedy v zásadě nevylučuje, aby výkon práva na jeho vydání byl shledán za určitých okolností odporující dobrým mravům či zneužitím práva. 15. S ohledem na shora uvedené skutečnosti má soud za to, že právě o takovou situaci se jedná v daném případě, když muselo být zprostředkovateli zřejmé, že jedná s člověkem ne zcela svéprávným, nelze její chování spojovat pouze s absolutní neplatností smlouvy s následkem vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, ale je na místě právo na vydání bezdůvodného obohacení