17 C 160/2023-53 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení dluhu podle tří smluv o zápůjčce v celkové výši 43.919,03 Kč a) Právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], dříve [právnická osoba], [IČO], která zanikla fúzí sloučením s [právnická osoba] k 1. 1. 2022) uzavřel s žalovaným dne 23. 6. 2021 smlouvu o zápůjčce [číslo] podle které poskytl žalovanému částku 30.000 Kč. Žalovaný byl povinen uvedenou částku vrátit ve splátkách spolu s úrokem. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním svých platebních povinností podle smlouvy, a tak právní předchůdce žalobkyně využil svého smluvního práva a rozhodl o zesplatnění dluhu, vzniklého na základě smlouvy, k 2. 9. 2022. Dluh činil částku 27.157,82 Kč s příslušenstvím. b) [příjmení] právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 25. 8. 2020 smlouvu o zápůjčce [číslo] podle které žalovanému poskytl částku 20.000 Kč. Žalovaný byl povinen uvedenou částku vrátit ve splátkách spolu s úrokem. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním svých platebních povinností podle smlouvy, a tak právní předchůdce žalobkyně využil svého smluvního práva a rozhodl o zesplatnění dluhu, vzniklého na základě smlouvy, k 2. 9. 2022. Dluh činil částku 9.830,33 Kč s příslušenstvím. c) [příjmení] právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 25. 8. 2020 smlouvu o zápůjčce [číslo] podle které žalovanému poskytl částku 10.000 Kč. Žalovaný byl povinen uvedenou částku vrátit ve splátkách spolu s úrokem. Žalovaný se dostal do prodlení s plněním svých platebních povinností podle smlouvy, a tak právní předchůdce žalobkyně využil svého smluvního práva a rozhodl o zesplatnění dluhu, vzniklého na základě smlouvy, k 2. 9. 2022. Dluh činil částku 6.930,88 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle § 115a z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Před uzavření každé ze smluv o zápůjčce právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. a) Před uzavřením smlouvy [číslo] právní předchůdce žalobkyně zjistil příjmy a výdaje žalovaného z výpisu z jeho účtu (za měsíc květen 2021), dále byl postup právního předchůdce žalobkyně zřejmý z prokokolu o ověření úvěruschopnosti klienta (jeho závazková historie) a z přehledu poměrů žalovaného (příjmy a výdaje); byť měl žalovaný v době posuzování povinnost hradit splátky (10.109 Kč měsíčně), jeho příjem (25.000 Kč) a výše splátky dle nové smlouvy umožňovaly vyhodnocení vrácení poskytnuté částky jako pravděpodobné. K postupu právního předchůdce žalobkyně bylo tímto předchůdcem poskytnuto vyjádření. b) Před uzavřením smlouvy [číslo] právní předchůdce žalobkyně postupoval stejným způsobem a uvedený postup byl dokládán stejným druhem listin; v té době byla výše příjmu užalovaného 21.000 Kč měsíčně a výše splátek 4.500 Kč měsíčně. c) Před uzavřením smlouvy [číslo] právní předchůdce žalobkyně postupoval též stejným způsobem a uvedený postup byl dokládán stejným druhem listin. V uvedené době byl příjem žalovaného 17.000 Kč a výše splátek byla nulová. 5. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb z 4. 12. 2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně (banka) se zavázala poskytovat žalovanému bankovní služby (včetně vedení účtu). Z návrhu na uzavření smluv o půjčce (z 23. 6. 2021, z 25. 8. 2020 a z 16. 12. 2019) výše uvedených vyplynulo, že žalovaný žádal o poskytnutí částek 30.000 Kč, 20.000 Kč a 10.000 Kč (od nejmladší žádosti k nejstarší) za podmínek uvedených v žádostech (splácení dluhu včetně úroků a dalších sjednaných poplatků za služby právního předchůdce žalobkyně). Uvedené návrhy byly následně právním předchůdce žalobkyně písemně akceptovány (přijaty), jak je zřejmé z akceptace návrhů žalovaného. Smlouvy obsahovaly též ujednání o právu žalobkyně na zesplatnění půjčky anebo odstoupení od smlouvy pro případ prodlení žalovaného s plněním závazků vůči bance. Soud měl za prokázané poskytnutí částek žalovanému podle smluv, protože ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá splácení zápůjček; poskytnutí také vyplývá (pokud jde o časově první dvě zápůjčky) ze zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v souvislosti se zápůjčkou třetí. Žalovaný proti nárokům žalobkyně nikterak nebrojil. 6. Z výpisu z obchodního rejstříku právního předchůdce žalobkyně vyplývá, že došlo k zániku uvedené obchodní korporace fúzí sloučením s [právnická osoba] k 1. 1. 2022. 7. Dopisy z 2. 9. 2022, které byly odeslány žalovanému poštou, právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) prohlásil nedoplatky podle uvedených smluv za splatné (pro prodlení žalovaného). 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] z 27. 1. 2023 a 30. 1. 2023 a z vyrozumění o postoupení pohledávek z 14. 2. 2023 (včetně dokladů o jejich odeslání) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně (již [právnická osoba]) postoupila pohledávky z předmětných smluv na žalobkyni. 9. Z předžalobní výzvy z 29. 5. 2023 (odeslané podle knihy odeslané podle podacího lístku 30. 5. 2023) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k dobrovolnému splnění dluhu před podáním žaloby. 10. Za svůj skutkový závěr ve věci soud převzal výše uvedená skutková zjištění. 11. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 2390 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 odst. 1, odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. a jeho vyhodnocení pravděpodobnosti vrácení poskytnutých částech bylo správné (a zákonu odpovídající). 14. Právní předchůdce žalobkyně jako zapůjčitel uzavřel se žalovaným jako vydlužitelem tři smlouvy o zápůjčce. Podle uvedených smluv právní předchůdce žalobkyně poskytl sjednanou částku, a tedy vznikl vztah ze smlouvy o zápůjčce (§ 2390 o. z.). Žalovaný byl povinen plnit své povinnosti podle smluv. Pokud tak nečinil, měl právní předchůdce žalobkyně smluvní právo požadovat splacení dluhu najednou (u každé z předmětných půjček); právní předchůdce žalobkyně tohoto práva využil a všechny uvedené zápůjčky zesplatnil. Žalobkyně má právo na úhradu zůstatků zápůjček s příslušenstvím (sjednaným i zákonným - § 1970 o. z.). 15. Žalobkyně je nositelem uplatňovaných pohledávek. Přechod pohledávek z právního předchůdce žalobkyně v rámci fúze na [právnická osoba] je soudu známý z jeho úřední činnosti (a je zřejmý též z obchodního rejstříku - § 61 odst. 1 z. č. 125/2008 Sb.). Převod pohledávek na žalobkyni odpovídá ustanovení § 1879 a násl. o. z. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13.227,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.757 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 43 919,03 Kč sestávající z částky 2.860 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, sepsání žaloby a předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9.480